Titulní strana

Pokračování

cover

Pokud sledujtete Den1 tady, tak jste si určitě všimli, že pár dní nic nevyšlo.

Ne, nebojte, jsem v pořádku. Jen jsem se přesunul. Proto aktualizujte, prosím, své záložky na novou adresu:

den1.gazetis.to

Děkuju vám všem za přízeň.

Odkaz na článek

Vězení

cover

Určitě znáte mediálně vděčné pohoršení nad tím, že Breivik má ve vězení televizi a herní konzolu. No co je tohle za vězení a za trest, burácí davy, ale skutečnost je lehce jiná. Ve skutečnosti má jen herní konzolu SEGA Saturn, a to je ten trest.

Pardon.

Ve skutečnosti v Norsku dělají takový experiment. Ne na Breivikovi, ale s některými vězni. Chovají se k nim slušně, nebuzerují je a nedělají jim “tvrdej kriminál”. Dělají jim “kriminál fešácký”, který na první pohled nepoznáte od, řekněme, předměstské chaty ROH, ale důkladně se starají o to, aby si vězňové uvědomili, [o co přišli]](https://p.gazetisto.com/den1/614cb32294c00d66dc230e17).

A funguje to?

Je to fakt tak silná motivace? Není nemalé procento lidí, co by tenhle kriminál rádi přijali jako styl života?

Dozvíte se ve Dni 1 na Gazetistu!

Odkaz na článek

Onlyfans

cover

Z četných dopisů vybírám: “Jaký je rozdíl mezi běžným a fanouškovským předplatným?”

Odpověď je prostá: Fanouškové čas od času získají nějaký obsah navíc. Jak my od fochu říkáme, je to takový obsah only fans.

Musím říct, že mě velmi mile překvapuje, jak to funguje, a díky vám všem za podporu. Teda - za podporu ne.

Jednou z věcí, které jsme si na začátku toho všeho vytknuli před závorku a kterou jsme dlouho sami sobě vtloukali do hlavy, je: Žádná podpora! Nejsme Patreon! Děláme obyč byznys.

Zbytek, kde píšu o tom, proč se v médiích bojí Gazetista a jaké je to, když v restauraci vaříte zadarmo, je pro odběratele a fanoušky.

Odkaz na článek

Gazetisto

cover

Mělo to být už před časem, jenže jsme na to nebyli sami. A jak je někde víc lidí, tak se něco trochu komplikuje a zdržuje. A nejvíc nás zdržel ilustrátor Mark Long, který je naprosto skvělý a do jehož ilustrací jsem se zakoukal na první dobrou. Nabízeli nám i jiné, taky dobré, ale Mark vede. Jeho obrázky na mne, nevím proč, dýchají dobou, kdy jsem četl Mikulášovy prázdniny, které ilustroval Sempé…

Ale to jsem odbočil. Mark je zkrátka eso, a na eso musíte chvíli počkat.

Když jsme to na konci roku 2020 vymýšleli, tak jsem říkal: “No hele, já tam budu dávat denní zápisky. A než to udělám, tak si to rozjedu jako kdysi Kuřecí Con Carne…” Takže jsem rozjel denní zápisky tady, abych se rozcvičil a dostal do tempa. K tomu jsem programoval, dohadoval se s lidmi, co mi tvrdili, že místo služby pro placený newsletter, podcast a podobné formáty vlastně chci dělat něco úplně jiného, hledal jsem (a nenašel) programátora, což by bylo taky na samostatnou epizodu, zkrátka jsem dělal leccos, a chvílema to vypadalo beznadějně.

Ale nakonec se dobrá věc podařila, Gazetisto je venku, a je to, jak jinak, betaverze. Stále do toho intenzivně hrabu, stále se může stát leccos a já to budu muset rychle upravit, stále vyvíjím nové funkce - a stále hledáme programátora.

No, ale suma sumárum, proč to píšu vám a sem: Den 1 byl ve skutečnosti otevřený teaser na můj placený newsletter, který jsem dal, hezky po Ludwigovsku, v této těžké době zdarma všem. Od teď je Den 1 placený, a tady, tady ta verze zdarma končí, přátelé. Pokračovat to ale bude minimálně do konce roku. Pak to celé seberu a vydám, jak jsem chtěl. Budu to mít jako galerii roku 2021.

Možná budu pokračovat dál, to podle zájmu.

Každopádně ale už teď vím, že mám v plánu jeden týdeník (nebo obtýdeník), který bude dělat to, co média nedělají… Co to je? Už jsem to párkrát zmiňoval, ale nechte se překvapit. Budu se těšit, přátelé.

No a někdy mezi tím vám napíšu, samozřejmě jako otevřený text na náš blog, co to vlastně Gazetisto je a proč by pro vás mohlo být zajímavé, ať točíte podcasty, píšete si blogy, ať jste novinář, nebo jen píšete o svém koníčku.

Odkaz na článek

Hekticky

cover

Nesnažím se, fakt ne, ale prostě to tak vyjde.

Tohle je zápisek číslo 264. Zítra vyjde zápisek číslo 265, a to znamená, že do naplnění předsevzaného cíle zůstává… ano, spočítejte si to… přesně sto dní!

Náhoda, osud a moje pejcha s ješitností tomu chtěly, že jsem těch 264 dnů strávil v naprosto hektickém stavu, téměř bez odpočinku, na pokraji vraždy ne méně než tří spolupracovníků, a teď jsem klonečně ve fázi, kdy se napětí promění v rostoucí zoufalost. Kolega V. to sice nazývá údolím blaženosti, zalitým sluncem a s klenoucí se duhou, ale já vím svý.

Naštěstí v tom nejsem sám. Pokud jste po mně něco chtěli, a já neodpověděl, nebylo to schválně a omlouvám se.

A zítra ráno… Zítra ráno vám tu konečně něco řeknu.

Odkaz na článek

Ublížit

cover

Zaujalo mě to, ačkoli na takové akce už řadu let nechodím.

Bavily mě přednášky o UX a přidružených oblastech. Bývala to zajímavá oblast, kde se třeba v rámci přístupnosti přemýšlelo nad tím, že jsou lidé, kteří mají nějaký handicap (smí se tohle slovo říkat?), a hledaly se způsoby, jak těmto lidem usnadnit používání technologií. Třeba webů. Jak jim neházet klacky pod nohy, jak jim to neztěžovat…

Třeba jak myslet na asistenční pomůcky, na čtečky obsahu a tak dál. Nebo jak dělat obsah nerušivý, aby si i lidé s poruchou pozornosti dokázali z návštěvy něco odnést, krom bolení hlavy. Nebo zajímavé povídání o barvosleposti a jiných poruchách barvocitu.

Přednášky měly různé anotace, nejčastěji s leitmotivem “na co nesmíte zapomenout” nebo “myslete na návštěvníky, kteří jsou v menšině”, “odstraňujte překážky”, “bezbariérový web”, “blind friendly” a podobně. Bývaly velmi zajímavé, a fakt si myslím, že ti, co si je poslechli, ve svém příštím projektu na takové věci mysleli. Nezabralo to moc času ani práce, stačilo na to jen myslet.

Asi jako když při stavbě schodů myslíte na nájezdovou rampu. Prostě na to myslete.

Proto mě to zaujalo. Buď se posunul obor, nebo se posunul význam slov, nebo se stalo něco jiného, nevím, ale v anotaci najednou čtu: “Děláme aplikace pro průměrného uživatele”. Fajn, to tam bylo i dřív, nepřekvapuje, a čekal bych nějaké “jak myslet i na ty, co jsou mimo průměr, protože když na ně nebudeme myslet, připravujeme se o návštěvníky, klienty, zákazníky, příležitosti, …“

Ale to tam nebylo. Tam bylo, že tím ubližujeme (“harm”). Doslova “jak ubližujeme lidem tím, že děláme produkty pro průměrné uživatele”.

Rozumějte mi správně: zbytek přednášky asi cajk. Výzkum, moderní technologie, které rozpoznají specifické potřeby a nabídnou řešení na míru, a tak dál, to jo, to je všechno pěkné. Jasně, “průměrný uživatel” neexistuje, skvělý postřeh, to si rád poslechnu, ale - ubližovat?

A teď už budu mluvit obecně, protože tahle konkrétní anotace mě přivedla k obecnému zamyšlení: Cítíte v posledních pár letech posun v narativu od “naučme se, jak to dělat líp” k “přestaňte být zlí a ubližovat lidem”?

Možná se nějak posunul význam slova “harm” od ubližování k “nevyhovování”. Anebo obráceně: kde se před pěti lety řeklo “nevyhovuje to, je to špatné”, tam se dnes říká “ubližuje to”.

Hlavně vyvítekdo toho mají plná ústa, jak se ubližuje těm, oněm i tamtěm, a jak je potřeba potrestat ty, co jim systematicky ubližují

Ublížení, ublížení, ublížení. Kritika ubližuje, nevyžádaná pomoc ubližuje, co bylo loni nevhodné, dnes ubližuje. Vynadat někomu a poslat ho do prdele už není akt vzteku ani neúcty, je to akt ublížení. Napsat “porucha barvocitu”, jako jsem to udělal já nahoře, prý ubližuje lidem, co ji mají, protože slovo “porucha” implikuje něco špatného - a jsi snad xenofob, že jiné považuješ za špatné? Fajn, tak použij slovo “jiný”, ovšem to furt šlapeš ve stejném bahně, protože ti samí ti dlouho říkali, že “jiné”, popřípadě “odlišné” je na povrchu uhlazené, uvnitř ale mnohem silnější vyjádření slova “špatné”! Proto se nesmí říkat, že ženy a muži jsou odlišní nebo že gayové jsou jiní, protože slovo “jiné” v sobě skrývá, že to považujete za “nesprávné” a to svoje za “správné”. (Mám padesát korun za každého, co chytnul hysterák u formulace “nesmí se říkat…” - víte to, že?)

Tak použiješ slovo “menšinový”? Taky ne. “Odlišný” - proboha, jak můžeš být takové netolerantní fašistické prase?! Co třeba “svébytný”? Taky nevyhovuje? A co třeba mi s tímhle ublíženým postojem políbit prdel a vrátit se k barvosleposti? (Pardon, to ještě ne, to bude až za pár let…)

Bývalo takové pravidlo: “Nehledej zlý úmysl tam, kde se dá věc vysvětlit lidskou hloupostí.” Kdo postaví schody bez rampy, je v mém světě pitomec, co nemyslel na vozíčkáře. Někdo to ale vidí tak, že dotyčný stavič chce ublížit vozíčkářům.

Fiala plácá konzervativní mantry a Jurečka se katolicky vyjádřil. V mém světě to jsou pitomé výroky lidí, co si neviděli do úst. Vedle mého světa je ale ještě jeden, a v něm tihle dva konzervativci tím, že to řekli, chtěli ublížit gayům.

Když přijdu do obchodu s botama a chci pro sebe boty velikosti 50, tak poslouchám jéžiš, takhle velký, to ne, nejvejš tak 47… Tak jdu pryč a myslím si svoje: že jsem minorita, že sice výzkumy dokazují, jak populace roste, ale výrobci na to zkrátka prcají, a ať si narvou do špic, já koupím přes internet, nazdar! Jenže to je tím, že nejsem uvědomělý! Kdybych byl, můžu začít po twitterech pořvávat, že výrobci ubližují vysokým tím, že dělají hlavně ty “průměrné velikosti bot”.

Neměl bych se jít uvázat někam k fabrice a pověsit jim na komín transparent “STOP ubližování vysokým lidem!!!”?

Možná jsem starej a jako bílý utlačovatel nevnímám, že utlačuju a ubližuju, ale něco mi říká, že když budeme z lidské hlouposti dělat zlý úmysl a akt nepřátelství, tak si koledujeme. Respektive ti, co to dělají, si koledují pro nás všechny. Ne, nezapomněli, že kdo seje vítr, sklízí bouři - oni se na ni těší!

Odkaz na článek

Čipy

cover

Nejsou čipy, takže nejsou auta. Autohateři jásají, ale problém je, že nebudou ani jiné věci. Počítače, spotřební elektronika, řídicí obvody, průmysl štyrynula, telefony, hodinky a jiné internety věcí. Technohateři jásají, protože se můžou konečně vrátit k přírodě, kde jim nikdo nevolá, ale kruci, je to průser. Nejsou čipy ani do sdílených elektrokol!

Historicky se čipy vyráběly tam, kde je vynalezli, ale brzy se přesunula výroba do zemí, kde byste to nečekali: Thajsko, Malajsie, Mexiko, Filipíny… Tyhle nápisy tu čtu na integrovaných obvodech z 80. let. I u nás, v tehdejším ČSSR se vyráběly integrované obvody. Vyráběly se v každé zemi RVHP (bože, pamatujete se na to?) a ačkoli československá výroba v Rožnově nemohla konkurovat světové špičce, tak byla a nějak fungovala.

Dodnes funguje, i když pod značkou ON Semiconductor. Kdysi divize Motoroly pro výrobu čipů, od roku 1999 samostatná firma, která posléze koupila americkou společnost Fairchild, AMI, Catalyst atd. A ano, v Rožnově se vyrábí křemíkové monokrystaly a samotné čipy.

Jenže naprostá většina výroby těch hitech čipů se odehrává jinde. Ne v ČR, dokonce ani ne v EU, s výjimkou Irska nebo Německa. Však se podívejte sami. Naprostá většina je USA, Japonsko, Čína a Asie vůbec. V EU kromě Irska a Německa má pár závodů Nizozemí, Rakousko, Česká republika, Belgie, Francie a Švédsko. Zapomněl jsem na někoho?

Teď čtu, jak ten či onen má plán v Evropě otevřít tolik a tolik závodů na výrobu čipů do pěti, do deseti let…

Jenže otázka je: Proč tyhle plány nebyly na stole před deseti lety? Proč se vyplácí čipy vyrábět v Asii? V dostupnosti technologií nebo šikovnosti lidí to není, tak co je ten problém?

Nebo žádný problém není? Máme na to dlabat, tvářit se, že podporujeme vzdělanostní ekonomiku, a přitom koukat, jak ty nejnovější technologie vyrábí Čína a my je jen kupujeme? Ale možná je pro nás vyšší priorita omezovat ten oxid uhličitý a lít peníze do obnovitelných zdrojů, do nichž budeme kupovat čipy z Číny? A pro jistotu s vyšším clem…

Jsem tu jediný, komu to nedává smysl?

Odkaz na článek

Neděle

cover

Článek o neděli v sobotu? Proč ne, vždycky jsem byl rebel a žil jsem na hraně… ;)

Víkend je dobrá věc, nebýt nedělního odpoledne. To je ještě horší než pondělní ráno.

Pondělní ráno je protivné jak činže, ale má jasnou strukturu. Musíte vstát a jít do práce. Ale nedělní odpoledne, to je ryzí peklo.

Popisoval to už Douglas Adams, nazýval to dlouhý temný čas svačiny duše a naprosto přesně trefil. Je neděle, čtvrtá hodina odpoledne, a co teď? Za chvíli bude sedm, člověk už aby večeřel a připravoval se na hrůzné pondělí. Na to, abyste něco začali dělat, je to málo času. Ještě byste se do toho zabrali, pak byste přetáhli, a akorát by vás štvalo, že už musíte končit a zítra jdete do práce…

Na to, abyste nedělali vůbec nic, to je zase hodně. Tři hodiny nic nedělat, to je fakt moc.

Prostě strašlivá nanicovatá doba, kterou musíte nějak překlepat, i kdybyste se měli plonckat od ničeho k ničemu.

Zkrátka něco jako únor.

Tak si dejte zítra bacha, a pamatujte: Můžete zkusit zatelefonovat Iljovi Hurníkovi!

Odkaz na článek