Lojza

cover

Milí Pepíci, nebuďte Jaryni ani Jarini a poraďte Máně!

Jazykovědmy i češtináři na ten jev mají určitě nějaký termín, který ale neznám, a i kdybych ho znal, tak ho nepoužiju, protože ho pravděpodobně zas nebudete znát vy. Myslím taková ta generická křestní jména, která se používají, když chceme popsat příslušníka nějaké společenské skupiny.

Jeden můj exkolega používal expresivní vyjádření pro zmatené dělníky. “Von najel s tou Tatrovkou do vrat, jako že to projede. Já mu říkám, že neprojede, že to je úzké a navíc tam je bahno, takže se mu to smekne. Von tam vjel, smeklo se mu to, šprajcnul se tam, tak tam běžím, a už z dálky vidím, jak tam ty Josefové v kabině seděj a koukaj…”

Já zase používám generické křestní jméno “Lojza”, když chci zástupce skupiny nepříliš bystrých, nepříliš úspěšných, nepříliš šikovných, spíš lehce podprůměrných lidí, toho typu, kterým někdo říká hanlivě “drn”. Ne, není to synonymum pro člověka z venkova; označuje to spíš kategorii, řekněme, osobnostně-charakterovou.

Výhodou takových generik je, že většina lidí tak nějak podvědomě tuší, co to jméno symbolizuje. Schválně, zkuste si to: před pár lety jsem někde četl něco jako “v tom obchodě bylo asi padesát Nikolek…” Asi je vám jasné, že dívky se nejmenovaly Nikola, nanejvýš tak dvanáct z nich. Ostatní měly úplně normální jména, jako Vaneska, Sofinka, Laura, Sabča, Kamča, Alča nebo Natálka. Nejde totiž o jméno, ale o určitý (stereo)typ.

Nevýhodou je, že někdo někdy nepochopí, jaký typ lidí máte na mysli. Ještě horší je, když někdo pochopí - a jmenuje se tak. Třeba tuhle jsem v článku pro Info (ten si dejte, dokud je zdarma) použil “Lojzu z dědiny” - a na Twitteru se ozval pan Alois a rezignovaně se zeptal “Proč ale furt Lojza?”

Správná otázka, ale mám ještě lepší: Kdo jiný? Páně Aloisův návrh (“Proč ne třeba Rosťa?”) zamítl účastník diskuse, pan Rostislav, celkem rezolutně. Tak kdo? Klidně bych psal třeba “Pavel” nebo “Martin”, ale s takovými jmény ta emoční asociace nefunguje. Když postavu uřvané matróny, která haleká přes půl Zličína “Pepiku, pocem, tady maj ty vokurky drahý!” nazvete “Máňou s květákem”, je jasno. Kdybych ji nazval třeba “Zuzana” nebo “Kateřina”, nebude to fungovat.

Napadlo mě, že by mohl fungovat “Bohouš”, případně “Bohuš”, ale beztak už někde stojí pan Bohuslav nebo Bohumil, připravený mi napsat, proč zrovna Bohouš…

No, zkrátka, dokud se neshodneme na vhodném generickém jménu, tak zůstanu u Lojzy - s omluvou všem Aloisům.