To jsme si včera pěkně naložili, to vám povím. Diskuse byla místy velmi divoká, naštěstí ale korektní. Když jsem se prokousal šikmými plochami (“A co když bude chtít uzavřít manželství muž se stromem?”), dostali jsme se k tomu, že jde o světonázorový spor, kde na jedné straně stojí lidé, co mají podobný názor jako já, tedy “nikomu to neuškodí a někomu pomůže, tak by to tak mělo být”. No a na druhé straně lidé, pro něž to není dostatečně legitimní důvod - bez ohledu na to, proč si to myslí.
Tak už to zkrátka je. Jsem pravicový, liberální, individualistický a tak dál, tak zastávám tento postoj. A jako pragmatik jsem dodal, že kromě politiky a světonázoru je ve hře ještě něco, čemu se říká “faktický stav”, a ten trochu hraje ve prospěch návrhu, co zastávám já.
Faktický stav je taková roztomilá mrška, která existuje bez ohledu na proklamace, názory a světonázory. Můžeme se donekonečna dohadovat o tom, jak by věci měly být, jenomže pak odněkud vykoukne faktický stav a řekne: hej, lidi, zatímco jste se dohadovali a snášeli ušlechtilé argumenty, tak se věci ustálily takto…
Je to něco jako ten krásný sídlištní pravoúhlý chodník, na který lidi kašlou a chodí úhlopříčně, protože to je kratší. Časem vyšlapou cestu - a to je ten faktický stav. Můžete opravovat chodník, dávat tam cedule, zákazy, překážky, debatovat o estetice pravoúhla, anebo můžete uznat faktický stav a zpevnit tu pěšinu, kudy lidi doopravdy chodí.
V perspektivě faktického stavu se pěkně rozpadají některé dané pravdy, které jsou tak moc dané, že si nikdo nepamatuje, jak vznikly. Jako třeba letní čas nebo revoluční kalendář. Šoupání časem bylo krásné debatní téma, kde se přetřásaly zdravotní, psychologické i lidské argumenty, od “nikomu to nevadí” po “takhle to prostě je”, až nastala chvíle pohlédnout faktickému stavu do očí a říct: “Původní důvody pro střídání času pominuly. Máme jiné?”
Když jsme u toho - letos už se neměl čas střídat. Předloni se na tom usnesla Evropská unie, ale pak nějak ten Covid, tak teď nevím: bude letní čas? Nebude? Jak to bude?
Osobně se hodně těším na debatu o letních prázdninách. Totiž důvod téhle anomálie nebyl ten, aby si žactvo odpočinulo nebo něco takového. Důvod byl mnohem prozaičtější: V červenci a srpnu nebyla škola, protože bylo potřeba, aby děti pomáhaly během žní.
Faktický stav je takový, že během žní abyste na poli hledali pomáhající děcko s lucernou. Jediný důvod, proč to tak zůstává, je ten, že se to stalo “tradiční hodnotou”, kterou už nikdo nezpochybňuje, ačkoli by se důvody našly.
Ale největší radost by mi udělala diskuse o pracovní době ve špitálech a o nesmyslném zvyku budit pacienta v šest v noci, aby se vymočil, najedl a změřil… Za ní totiž jde celá plejáda argumentů “musí se začínat brzo, protože…” - třeba protože ostatní taky začínají brzo, nebo protože se musí brzy skončit, aby si lidi stihli cestou z práce nakoupit.