Mars

cover

A já si myslím, že to je dobře, že lidstvo zase zvedlo hlavu ke hvězdám. Že se zase ukázalo, kdo se dívá dál a výš.

Je potřeba se dívat dál a výš, doslova i obrazně. Dívat se jen před sebe a kolem sebe je krásné. Můžete si o tom pateticky pofňukávat do facebookového kapesníčku, jak objevujete krásy světa v pampelišce na louce, a to vám nikdo nevezme.

Ale jako celek se musíme dívat dál a výš. Mít směr a cestu. Ne jeden každý z nás, dokonce ne ani my jako národ (natož “myčeši”!), ale tak nějak… lidi!

Včera ráno jsem si přečetl jednu pěknou formulaci: “… nemohu souhlasit s gretoidy a hysterickými kecy milovníků přírody, protože ti věří, že někde existuje nějaké ekvilibrium a rajský stav. Nic takového není, buď se přizpůsobíme, nebo vyhyneme…” Ostatně pandemie vám to ukázala, ukazuje a ještě ukáže v živých barvách! Věřím v totéž. Stejně jako Černá královna i já věřím, že musíme utíkat dopředu, abychom aspoň stáli na místě.

Na začátku století jsme se přestali dívat ke hvězdám, a to byla chyba. Lidstvo se začalo moc zabývat samo sebou, a to je vždycky zlé, to vede ke stagnaci, zpohodlnění, a v důsledku toho k flagelantským tendencím.

Mám rád kosmický program. Do vesmíru to mám z domova blíž než do Brna - sto kilometrů přímo nahoru, zatímco do Brna to je 200 kilometrů po D1, a to je, jak každý uzná, mnohem těžší cesta! Ale kvůli tomu to není. Průzkum vesmíru je totiž obrovská studnice vědění, poznání a rozvoje, kterou musíme otvírat.

Jinak jsme v roli středověkého učence, který dočetl poslední knihu ve své knihovně a řekl: “Dost, víc vědění už není třeba.”

Vždycky je třeba víc vědění!

Kdyby k ničemu jinému, tak aspoň k tomu, aby bylo pro všechny těžší věřit, že okolo nich, jejich názorů, jejich práv a jejich nároků se točí svět.