“A co ten, jak tu byl, ten klučina z Brna, dělal ty sociální sítě…” pravil kolega Jan.
“Myslíš kolegu X.?”
“Jo, ten… On pak odešel, pak tu zas nějak byl, a teď někam píše.”
“No, co já vím, tak už v médiích nedělá, už dělá v jiném oboru, ale občas něco píše dál.”
“To je dobře, že už není v médiích. On byl strašně povýšený. Kdokoli mu někdo něco řekl, tak každého setřel, že jsou všichni staří, nerozumí humoru, jsou zapšklí trapní staří muži, co se smějí trapnému Červenému trpaslíkovi, a vůbec nechápou technologie ani nic z moderního světa. Každým gestem to všem dával najevo.”
Překvapilo mě to, ale ne že bych nesouhlasil. Kolega Jan se chvíli zamyslel, pak se na mne s vážnou tváří podíval a povídá: “Povýšenej člověk by neměl dělat novináře. To je dobře, že už je jinde.”
Tuhle jsem si na to vzpomněl. Jene, měls pravdu, a trefils to slovo velmi dobře. To není namyšlenost, to je opravdu povýšenost. Povýšenost člověka, co prošel zasvěcením, pochopil svět, a to mu otevřelo oči.
Sophomore, který v téhle fázi přestal studovat a začal poučovat.