Soudruzi

cover

Umřel Kellner.

Soudruzi nelenili, neudrželi se a vyjádřili svou radost nad smrtí kapitalisty. Ale byli nespokojení. Soudruzi jsou vždycky nespokojení, ale tentokrát by byli spokojení, kdyby byl Kellnerův majetek znárodněn.

Naštěstí nejsou u moci politické. Ale bez vlivu nejsou. Ideje o třídní spravedlnosti si vždycky svého posluchače a podporovatele najdou.

Paradoxní, ale přitom nejvíc zábavný fakt na tom všem je ten, že stejná ideová skupina, která se může převrátit, když vidí nějaký příklad toho, co nazývají “utlačováním”, která si hraje na arbitra morálky a nabádá, že za vším je třeba vidět člověka a podat mu pomocnou ruku, a když se někde objeví poznámka, že nejlepší komunista je mrtvý komunista, kvičí o primitivním antikomunismu

Ale co, my, co jsme je zažili, si pamatujeme, že věci vždy viděli dialekticky. Soudruh na dlažbě je oběť kapitalismu, mrtvý bohatý člověk je spravedlivá odplata. Někteří litují snad jen toho, že ho předtím nepostihla revoluční spravedlnost.

Naštěstí jich je pět a půl, ale tváří se, že jsou hlasem milionů utlačovaných a zbídačených, v jichž jméně s takovou chutí - jak jeden z nich napsal - “když nemůžou bohaté střední třídě majetek sebrat, tak jim aspoň nachčijí do polévky”.

Nevěřím starým bolševikům, a dvojnásob nevěřím těm mladým. Oč byli ti staří větší kurvy, o to jsou mladí větší ksindl.

A mají to vědecky podepřené a mluví moderním jazykem a mají na to spousty teorií, jenomže vyvlastňování bez náhrady je vždycky zmrdstvo. Tak to je.