Maturita

cover

Někdo na Twitteru psal, že má maturitu. Jupí. Prý že už pět let, cudně dodal, ale to mu na radosti neubírá.

Tak jsem se zamyslel a zavzpomínal, a došlo mi, že jsem maturoval v roce 1991. Tak nějak plus mínus touhle dobou, možná dřív, protože co si pamatuju, tak v červnu jsme se do školy už moc nenachodili. Možná jsme tam nebyli vůbec, to už si fakt nepamatuju. Odmaturoval jsem, do občanky nám zapsali, že jsme přestali býti studenty, a nazdar bazar, dejte si odchod, moc nás těšilo, pošlete fotky do ročenky.

Maturoval jsem v pondělí odpoledne, to vím. Antická literatura z češtiny, tam to zachraňoval sloh, že, angličtina, občanka, která se změnila plynule ve filosofii, takže jsem maturoval z etiky, no a IT, kterému se tehdy říkalo VT. “Informační systém” znělo zadání otázky, a vůbec jsem netušil, na co se mě ptají. Dost možná proto, že jsem mezi tou etikou a počítačema stihnul urazit tři desítky v domě, zvaném Dělnický, což byla knajpa hned za gymplem…

Ale dobře to dopadlo.

Ve čtvrtek jsme si poslechli proslovy, jak od této chvíle všichni budou chtít vidět naše vysvědčení maturitní, takže jsme si udělali dva opisy, škola nám je potvrdila, a - no, kecali nám. Ne poprvé, ale naštěstí naposledy. Kromě nástupu na VŠ a první práce nikdo nikdy maturitní vysvědčení už vidět nechtěl. Až před pár lety se kdosi ptal, prý že statistika.

Jo, špatný to nebylo. Sociální trenažér fajn, navíc jsem tam zažil fakt zajímavé roky 87 - 91, nějaké stopy vědění to na mně taky nechalo, ačkoli většinu z toho, čím se živím, jsem se naučil buď jinde, nebo jindy.

Nostalgií netrpím. Vzpomenu si občas, ale po pravdě: neměnil bych a na takovou tu obligátní otázku chtěl bys to zažít znovu? říkám: Dobrého dosti! Fakt bych nechtěl, aby mi bylo teď znovu šestnáct, sedmnáct, osmnáct… To přeci nikdo nechce. Jo, mladé tělo, mladý vzhled, to jo, ale všechno ostatní se s věkem zlepšuje.

Takže jo, hurá, taky mám maturitu, a to, že ji mám už třicet let, vlastně znamená rok od roku míň.