Sport

cover

Tenistka Naomi Ósaka nechce chodit na tiskovky, jestli to teda dobře chápu, protože je introvertní a nerada mluví s lidmi, čemuž tedy rozumím.

Jenže, jak se říká správně po badassovsku: here’s the deal! Tedy tak zní dohoda, vyslovená i nevyslovená: My ti sponzorujeme tvé sportování. Neděláme to proto, že je krásné sledovat, jak sportovně sportuješ líp než jiní sportovci. Děláme to proto, že se účastníš šoubyznysu se sportem, na který čumí miliarda lidí, a ti všichni viděj naše logo na tvojí raketě, lodi, dresu, čepici, prdeli nebo jiném sportovním vybavení. Proto ti platíme.

No jasně, jasně, sport je přece ta ušlechtilá věc, co vede lidi k dobrotě, šlechetnosti, spolupráci, velkorysosti, dobročinnosti, skromnosti, pokoře a pomoci bližnímu, tam by neměl být žádný hnusný a nízký byznys. Jasně. Ale takhle to je: Lidi sportují dobrovolně proto, že je to baví, a je fajn jim prodávat vybavení a oblečení. No a tihle lidé, a taky spousta jiných, chtějí vidět ty nejlepší sportovce, protože se jim líbí nejen sportovat, ale takty sledovat, jak sportují jiní.

Jenže být nejlepší v nějakém sportu, to chce kromě talentu, nadání, píle, vytrvalosti a spousty dřiny taky nějaký servis, vybavení, peníze na cestování a tak dále. Věren své pověsti bych měl říct: Ať to platí ti, kterým se líbí, jak sportovci sportovně sportují! Ale pochybuju, že by za to dali dohromady tolik peněz, kolik je na vrcholové, a to podtrhuju: vrcholové sportování třeba, takže co teď?

No jasně, sponzor. Sponzor může mít sport rád, ale to není většinou ten důvod, proč vysolí prachy. Stane se to, ale málokdy. Většinou za to něco chce, a nevídáno, čím víc peněz, tím víc chce. Hlavně chce být vidět. Chce, aby každý, kdo sleduje nejlepší sportovce planety, viděl, že On, Velký Sponzor, jim dává peníze na sportování. Vlastně by byl úplně nejradši, kdyby v televizi bylo co nejvíc vidět jeho logo. Proto ho taky lepí na tu stěnu ve studiu při tiskových konferencích a chce, aby tam sportovci chodili, i kdyby měli říct jen “tak určitě, dneska jsme hodně sportovali, ale soupeř víc sportoval, takže jsme prohráli, ale příště budeme sportovat ještě víc než soupeř a vyhrajeme!” A proto taky chodí sportovci na různé divné akce, kde nesportují, ale jen tam jsou. Protože přitáhnou zájem, a zájem rovná se zvýšený dosah sponzorova loga.

Tak to je.

Sportuješ, jseš nejlepší, ale potřebuješ prachy na vybavení a servis. Od diváků dostaneš trochu, něco nasype stát, ale je to málo. Sponzor ti dosype zbytek, ale chce za to, abys přitahoval pozornost, ideálně pozitivní. Protože, sorry, jako vrcholový sportovec nejsi podstata toho byznysu, který ti to platí. Jsi jeho nosič. Jo, jde to trochu šejdrem, ale here’s the deal, ber, nebo nechej ležet! Víš to od začátku. Nebereš to? Nevyhovuje ti to? Musíš jít jinam…

Můžeme se bavit o tom, že to je blbé, hloupé, nefér, špatné, a budu s vámi souhlasit. Ale buď participuješ a hraješ hru, o které víš, nebo na ní participovat nehodláš. Jo, bylo by to krásné, kdyby šlo jen o tu čistou radost z krásného výkonu vytrénovaných těl, ale sorry, není to tak. Jo, je to věc, co nechceš řešit, je to obrovský tlak, který nesouvisí s tvým sportovním výkonem, nelíbí se ti to, ale - nelíbí se ti to? Je to součást tvojí profese, a jestli v ní chceš bejt nejlepší, tak to akceptuj. Protože náplní tvojí profese není sportovat, ale být vrcholovým sportovcem.

Jestli se vám to nelíbí, tak bych měl takový návrh. Co třeba udělat nějakou sportovní organizaci, která by pořádala sportovní zápolení, striktně podle výkonů a schopností, bez ohledu na to, kdo je chudý, kdo je bohatý, prostě bez umělých rozdílů?! Čisté, férové zápolení těch nejlepších, kde by šlo jen o to, kdo rychleji, výše, silněji… Tam by nebyl prostor pro žádný nízký byznys, jen ušlechtilý nadšený sport! Co myslíte?

Oh, wait…