Znáte ten vtip, co končí slovy: “s Pánembohem bych se smířil, s farářem domluvil, ale kostelník – ten nepovolí!”
Jeden kostelník pracoval i u nás. Nikdo jsme nevěděli, co přesně dělá, protože jsme ho viděli buď jak nese někomu klávesnici, nebo jak kouká do monitoru. Pak se při auditu ukázalo, že na monitoru sleduje zátěž systému, a jeho rolí bylo v případě, kdy se zátěž zvýší, vstát a rozčileně přecházet. Nebo tak něco.
No a v dobách úplně dřevního placeného online se stala taková věc, že šéfredaktor rozhodl o tom, že se nějaký článek má ocitnout v prémiové části, a tak to oznámil těm, kdo to měli realizovat. Jenže se tak nestalo ani za půl dne, tak začal prcung. Nejdřív to odnesli ti, co to měli realizovat, a ti řekli, že oni by rádi, ale musí to ještě nkdo jiný, no a tak se šéfredaktor dostal až k člověku, který měl technicky zařídit, že u tohoto článku bude nastaveno “premium=true”. Jak říkám, dřevní doby, tohle musel někdo nastavit ručně. A ukázalo se, že to je zmíněný kostelník, který usoudil, že to není dobrý nápad, a že to neudělá.
A tak došlo k legendárnímu dialogu, kdy naprosto zuřivý šéfredaktor vyběhl do kutlochu ke kostelníkovi a oznámil mu, že má udělat, jak žádáno. A kostelník opáčil, že ne, že to je pitomost. Šéfredaktor zrudnul ještě víc a použil váhu svého postavení: “Já jsem tady šéfredaktor, já o tom rozhoduju a vy to uděláte, a uděláte to hned!” A kostelník na to odvětil, že nad tím přemýšlel a podle něj to není dobrý nápad, tak že to neudělá.
Šéfredaktor odešel, kostelník zůstal. Několik let nato jsme se potkali taky, to když kostelník rozhodl, že to, aby uživatelé nahrávali obrázky do soutěže, je bezpečnostní díra, kterou on ne-po-vo-lí! Zeptal jsem se na jeho puvoár k takovému hodnocení, on mi řekl něco jako že tomu nerozumím, že upload obrázků je bezpečnostní riziko, jak bych jistě věděl, kdybych s tím někdy dělal. Spustili jsme soutěž na vlastním virtuálním serveru a na kostelníka jsme se vykašlali. Když přišel poskakovat jako kaučukový dědek a pořvávat, že “on řekl…”, poslal jsem ho ve vší slušnosti do prdele, i s jeho hypertrofovanou důležitostí.
Ale vydržel tam ještě asi osm let.