V půlce dubna jsem brouzdal Okounem. Jak tam už moc nechodím, tak jsem zabrousil jen do pár klubů, a někde někdo psal o nějakém kytaristovi, co umřel, a že očekává vlnu RIPování a patetických žvástů o tom, jak teď už jamuje v nebeským báru s Hendrixem.
Chvíli jsem si s tou představou pohrával a vyskočilo mi pár vtipů, co jsou na podobné téma. Třeba ten s tím rockerem v pekle, znáte? “Jo, vypadá to jako rocková kapela, ale jsou to Chinaski!” Nebo ten, jak kytarista umře, v nebi už ho čeká rockovej dreamteam, že mají vystoupení, on tam naběhne s nimi a bubeník to odklepe: “tři, čtyři… U stáááánkůůů…“
No, tak takovýhle kraviny honily se mi hlavou, a tak jsem sedl a napsal. Jako žádná řachanda, ale do Všechnopárty dobrý. A měl jsem to za hotovou věc.
Až tuhle mi najednou napsal největší český novinář Miloš Čermák a ptal se, jestli vím, že to je v jednom jeho standupu. Že v něm má přesně tu scénku s nebeským bárem, mrtvým kytáristou, Hendrixem, co jamuje, jedinej rozdíl je, že tam má Stánky. A že jsem ho asi slyšel. Tyjo, Miloši, fakt nevím, myslíš? A prej že jo, že to pokračuje Havlem a… To už mi znělo povědoměji, takže připouštím, že je možné, že jsem ho buď slyšel na vystoupení, nebo že jsme se o tom bavili v rámci pravidelných porad s Honzou Kubitou.
Každopádně se tu spojila moje paměť pro neskutečně blbé fóry, kde mám uloženo fakt hodně různých pitomostí, včetně vtipu o chlapíkovi, co se seznámí se siamskými dvojčaty a prožijí spolu velmi vášnivou noc, s iniciačním postem o patetickém Hendrixojamování, a to celé bylo namazané podvědomím tak moc, že jsem, nevěda, ukradl Milošovi Nedvěda!
Promiň, Miloši!
Za což se mu takto veřejně omlouvám a uděluju mu tímto předem svolení užít jakoukoli moji historku, následně ji všude vyprávět, nechutně na tom zbohatnout, napsat ji do novin i do scénářů pro televizní show či drama, zbohatnout na tom ještě víc, a do konce života s tím chodit do televizních pořadů jako Krampol s vyprávěním o tom, jak mu Nedbal říkal Krampoule.