V jednom z dílů Stopařova průvodce je zmiňován “loupeživý večírek” - dům plný ožralých pařmenů, kteří prostě nechtěli odejít z večírku, a když to trvalo už neúnosně dlouho, tak si uvědomili, že s tím musí něco udělat, tak přimontovali na barák pár motorů a velmi ošklivých zbraní, a kroužili s ním nad planetou. Když jim došly zásoby pití a bramborových lupínků, tak někde přistáli, vydrancovali přilehlé farmy a sklípky, a zase odstartovali…
Ta paralela je určitě jen náhodná, když to Douglas A. psal, tak to nebylo tak vyhrocené, ale pak čtete, jak v Japonsku vlastně většina lidí s konáním Velkého Sportovního Svátku nesouhlasí, a já jsem si vzpomněl na jeden svůj starý námět na dystopickou povídku:
Odehrávalo by se to v blízké budoucnosti, kdy je čím dál tím těžší sehnat město, které by chtělo pořádat olympijské hry, protože se ukazuje, že je to produkčně stále dražší a zisky stále nižší, hlavně díky širokému výběru jiné zábavy. Když činovníkům MOV dojde, že by se hry točily stále dokola v Číně a Rusku, protože těm není líto rublu ani jüanu na zlepšení PR, nasadí všechny lobbistické páky a nechají si od OSN posvětit, že olympiáda je univerzální světové kulturní dědictví, o které je potřeba se starat globálně, a pořadatelství bude vždy vybíráno losem.
Z olympijských her se tak stane něco jako horda kočovných nájezdníků, která se co dva roky přiharcuje do nějaké země. Ta je musí řádně živit, šatit, postarat se o veškerý komfort a zaplatit televizním štábům, aby přijely. A mezitím obyvatelé ostatních zemí buď válčí nebo se věnují jiné zábavě (protože přenosy z OH jsou tak drahé, že se nikomu nevyplatí je vysílat).
Výjimkou je obyvatelstvo těch čtyř zemí, co jsou vylosované jako budoucí pořadatelé olympiád. Tamní občané si připravují zásoby na nadcházející období ekonomické deprese…
(Poplatek za použití slov “olympijské hry” zaplacen.)