Je to staré jako - no možná jako lidstvo samo, ale stoprocentně jako blogy: Přijde někdo a napíše vám, že jste ho zklamal, protože si o vás až doteď myslel, že si myslíte něco jiného.
Miluju tuhle větu. Hlavně proto, že si dotyčný tak trošku nevidí na špičku klávesnice. Primo: nezná mne, jen čte, co píšu, a z toho si udělal nějakou představu o tom, co si myslím, jaký jsem, potažmo i kdo jsem. Jenže pak jsem napsal něco, co není v souladu s jeho (jeho!) představou, a to ho vykolejilo.
No a secundo: k čemu mi je informace, že se chovám jinak, než by se chovala něčí představa o mně?
Kdo čte moje zápisky delší dobu, třeba patnáct let, tak ví, že se starostem ostatních o to, že se moje názory neshodují s jejich představou o tom, jaké názory bych měl mít, jen směju. Napsal bych, že mi je líto, že se ve mně zklamávají, ale - není mi to líto. Pokud nepřemýšlí nad tím, z čeho jejich zklamání pramení, zda to náhodou není z mylných představ, nebo z nedostatku informací, tak si nic jiného než zklamání nezaslouží.
Tady by to samozřejmě mohlo skončit, ale já rád píšu o různých psychologických fenoménech, tak to s dovolením použiju pro ilustraci jedné takové věci, bez ohledu na to, že se to stalo MNĚ, jo?
Včera jsem se pobavil pánem, co mi variantně oznámil totéž, jen nehledanými slovy. Na margo něčeho, co je tady úplně nepodstatné, mi oznámil, že “neví, proč si myslel, že jsem chytřejší, ale že jsem ho zklamal”. Ya basta, víc ti nepovím!
To s tou chytrostí je nádherný eufemismus. Ve skutečnosti se nevyjadřuje k mému intelektu, ale k mému názoru, což samo o sobě stačí k diskusní sebediskreditaci, ale nešť. Zklamalo ho to, protože si myslel, že jsem co do názorů víc jako on.
Tak to chodívá. Lidé mají mylnou tendenci považovat někoho se stejnými názory, jako mají sami, za chytré. Snad proto, že se sami považují za chytré. Takže informace “XY je chytrý / XY není chytrý” je, bohužel, ve většině případů úplně prázdná, respektive neříká naprosto nic o intelektu dotyčného XY, jen o míře konformity jeho názorů s názory mluvčího.
Myslíte si, že se vás to netýká? Že vy to takto nemáte? Tak si to zkuste a napište si: “Jirka Ovčáček je chytrej chlap.” Co? “Marek Prchal je chytrej.” Zvládáte to? “Apolena Rychlíková je chytrá ženská…” Dál: “Petr Fiala je chytrý.” Nebo: “Ivan Bartoš je chytrý.” Furt dobrý? Zvládli jste to, aniž byste si okamžitě museli vykloktat nějakým “Ale… ale… To možná, ale…”? Asi ne, co?
Chcete vědět, kde beru svoji sebejistotu, že to takto je? Protože vím, že chytrý člověk může považovat někoho jiného za chytrého bez ohledu na jeho názory či postoje, pokud se nezajímá jen o to CO si druhý myslí, ale i PROČ si to myslí.
A hlavně: To, co ve skutečnosti hledáte, je věta “Tento jeho / její názor považuju, i se znalostí toho, proč ho zastává, za naprosto kokotský!” A to je naprosto v pořádku.