Titulní strana

Kdo se zabrušuje do Feriho, do toho se Feri zabrousí, já vím, ale přeci jen jednu poznámku bych měl…

Já vím, že na těch služebnách sedí občas macho buran, platfusák okrskář, co má empatii na úrovni zámkové dlažby, ale…

Já vím, že to je trauma, příšerné, paralyzující, stud, strach, ponížení, já vím, ale…

Nikomu nic nevyčítám, jen prosím zvažte jednu věc. To není z mojí hlavy, to je z dlouhého čtení kriminalistické literatury.

Totiž na začátku většiny případů těch nejhnusnějších hnusáků je něco, čemu otrlí kriminalisté říkají “zahřívací kolo”. Kdykoli se objeví sexuální vražda, tak kriminalisté předpokládají, že se asi nestala jen tak, z ničeho nic a z čisté vody. Ve velkém procentu případů se pachatel dopustil před tím něčeho, čemu se říká znásilnění, pokus o znásilnění, omezování osobní svobody atd.

Jiří Straka, “spartakiádní vrah”, před svou sérií vražd měl už na svědomí několik podobných činů - potkal někde mladou holku, chvíli se s ní bavil, pak začal být dotěrný, vyhrožovat, osahávat atd. Hned ta první slečna se zachovala duchapřítomně, naoko se tvářila, že teda ano, ale ne tady, támhle zajdeme do baráku a do sklepa, a v domě začala křičet. Straka utekl, oběť to řekla svému známému, ale na Policii, respektive tehdy na VB, nešla, protože “nechtěla klukovi způsobit problémy kvůli tomu, že je nevycválaný puberťák”. Naštěstí to nahlásil alespoň ten známý, a tato výpověď pomohla Markovičovi tehdy zjistit, že “fantomem noční Prahy” je opravdu šestnáctiletý kluk, co se jmenuje Jirka a učí se někde u Kladna.

Mezitím bohužel Straka na téměř stejném místě o dva měsíce později zavraždil první ženu. Za měsíc během jednoho večera jednu vraždu dokonal, u druhé oběť zázrakem přežila. Za dva týdny nato zavraždil poslední oběť. Kromě vražd ještě napadl minimálně tři další ženy.

Sériový vrah Václav Mrázek měl rovněž sérii napadení žen, dokonce i dětí. Jestli vás zajímají podrobnosti, můžete si počíst.

Mám pokračovat? Hojer, stejný scénář. Viktorín Šulc ve svém Panoptiku popisuje hned několik případů - maně si vzpomínám na vraždu mladé dívky kdesi v Praze 4, kde kriminalisté dopadli vraha tím, že si prošli nedávné případy znásilnění, pokusů a omezování, a u případu z Františkánské zahrady měli štěstí.

Policie se opravdu hodně změnila, ale přesto může oběť zažít situaci, kdy nějaký vykulený okrskář nebo starý rutinér budou celou věc zlehčovat, mít nemístné poznámky a tak. Nemělo by se to dít. Hlavně ve velkých městech má policie k dispozici psychology, speciálně školený tým, ženské vyšetřovatelky atd. Ano, je to těžké, v tom šoku ještě o tom vyprávět v nehostinném prostředí služebny před cizími lidmi. Já vím. Já vím.

Ale prosím stejně jako kriminalisté: pokud se náhodou něco takového stane, nenechte si to pro sebe, i když je to traumatizující. Zcela reálně můžete zachránit život dalším lidem. Nikdo vás do toho nemůže nutit, nikdo vás za to nemůže odsuzovat, jen… přemýšlejte nad tím i z tohoto úhlu, ano? Díky.

Tolik jsem chtěl dneska říct.

“Jdi se projít…”

Je to nekonečná, nekonečná, nekonečná krávovina, která jak je blbá, tak je opakovaná - totiž doporučovat na deprese procházku, cvičení a tělesnou aktivitu.

Bohorovnost těch, co takto radí, je strašlivá. Jsou přesvědčení, že znají recept proti něčemu, o čem vědí ale naprosté kulové, a co, ruku na srdce, považují spíš za změkčilost než nemoc. Bezohlednost pak je v tom, že doporučují něco, co možná funguje jim na něco jiného, ostatním jako univerzální pomoc.

Nic proti zdravému pohybu. Stejně tak nic proti jeho terapeutickému efektu. Ale pojďme si říct, že pohyb je jako acylpyrin: univerzální lék první volby na spoustu příznaků, ale pak je velmi velká oblast, kde nejen že ničemu neprospěje, ale dokonce i uškodí. (Ttřeba já na něj mám alergii a osypu se jak děcko se spalničkama.)

Procházka venku a pohyb obecně může pomoci s některými psychickými stavy. Namátkou “potřebou si uspořádat myšlenky”, “uklidnit se”, nebo “ukojit závislost na endorfinech”. Pomáhá spalovat přebytečnou energii a pomáhá udržovat tělo v kondici.

Pak tady je celá řada velmi běžných stavů a příznaků, při nichž se procházka ani pohyb obecně nedoporučuje, zčásti kvůli zkušenosti (“nepomáhá”), zčásti kvůli zjevné nesmyslnosti. Třeba: zlomená noha, zlomená ruka, infarkt, mrtvice, zánět okostice, chřipka, průjem, otrava houbami, horečka, rýma, průjem, hypoglykémie, renální kolika, rozštěp patra, vaginální mykóza, tržné rány, žloutenka typu A, kapavka, vymknutí kloubů, úpal, úžeh, omrzliny, dehydratace, zimnice, …

Bylo by fakt fajn, kdyby si k těm výše jmenovaným propagátoři “medicinální procházky” připsali i depresi, migrénu, agorafobii, panickou ataku, úzkost a řadu dalších psychických problémů. Jo, možná to pro ně nejsou opravdové problémy a lidi, co jimi trpí, jsou pro ně jen “zpovykanci” nebo “slaboši”, ale s tím žádná osvěta nehne, tak snad jen kdyby si to zapamatovali a do budoucna respektovali, to by stačilo.

Třeba taková melancholie. Tam procházka, najmě podzimním sychravem a ideálně mírným deštěm, melancholikovi vyloženě neprospěje. I u toho “uspořádávání myšlenek” je efekt individuální. Někdo si procházkou “vyčistí hlavu”, mně to spíš myšlenkově přitíží a excituje mě to leckdy až k vzteku. Nééé, to tak není, uvidíš… je pro mne rada na úrovni dej si navečer skleničku alkoholu, uvidíš, jak usneš. Co vám budu povídat, že po skleničce alkoholu budu vzhůru do tří, velmi čilý a s chutí něco dělat.

Já vím, že tímhle článkem přesvědčuju přesvědčené a nepřesvědčím nevěřící. Ale musím to napsat a musím to čas od času zopakovat. Psychické nemoci jsou jako jiné a mohou zabíjet. Označovat je za “slabost”, “nevyrovnanost”, “chvilkovou záležitost” nebo “ostudu” je fakt hloupé, a stigmatizovat je, stigmatizovat odborníky a stigmatizovat moderní léky, to je už vyloženě píčovské.

Ale pro jistotu si to ještě zopakujeme:

• Psychická nemoc je nemoc stejně vážná jako fyzická.
• Co pomůže jednomu, nemusí pomoct druhému.
• Co jednomu pomůže na něco, to druhému nejspíš nepomůže na něco jiného.
• Respektujte to a své doporučení, když už to musí být, formulujte jako “mně pomáhá…”
• Pokud nemáte obdobné zkušenosti, tak spíš neraďte.
• Pokud nemáte vlastní zkušenost, tak hrom vás zab’, jestli budete kydat na doktory a léky.

Kapišto?

(A jestli se vás to dotklo, tak se jděte projít, prej to pomáhá.)

Zatáhlo se a zahřmělo.

Znalí poměrů se podívají na nebe a je jim jasné: tentokrát budou hromy blesky lítat ostošest.

Je květen a na Feriho vyplavala kauza sexuálního obtě-… Ne, pokud je to tak, jak bylo napsáno, tak na něj vyplavalo znásilnění. Po pravdě v těhle věcech nevěřím Deníku N ani A2larmu nos mezi očima, ale tohle obvinění je dost silné a futrované. Rozhodně v tuhle chvíli víc než kauza “výměny Sputniku za tutlání Vrbětic”.

Ne že bych nevěřil, že se to mohlo stát. Na to znám osobně příliš mnoho samečků, co své sebevědomí a sebehodnocení odvozují primárně od svého pyje. Pojďme si na rovinu říct, že v takových chvílích se, alespoň v mých očích, stírá rozdíl mezi mít a být. Není to můj svět, ale jak říkám: vím, že existují, tak nebudu polemizovat, že se to mohlo stát. Napovídalo by tomu i to popisované primitivní macho chování: “Buď dej, nebo táhni…”

Zároveň jsem opatrný v rychlém odsudku. Výše zmíněná média táhnou doleva, to je bez debat, takže jejich vyjádření k pravicovému politikovi nutno brát cum grano salis.

Každopádně jsou dvě věci jasné. Zaprvé: Teď musí jednat Policie. Znásilnění je trestný čin, takže vyšetřování a resumé musí být. A nechme stranou mudrování o tom, že si dámy vzpomněly až teď, ve vyhroceném volebním roce, a místo na Policii s tím šly do médií. Policie se dozvěděla, Policie musí konat. Pro Feriho to znamená odchod do ústraní, pro kandidátku je toxický, a i kdyby se ukázalo, že to nebylo podložené, tak je jeho pověst dlouhodobě ve psí, asi jako pověst korupčníka Kalouska, u kterého si nikdo nepamatuje, co ukradl a kde se nechal uplatit, ale všichni “přeci dobře vědí, že to je lump”!

Ostatně dobře na to upozorňují právě na A2larmu - sice nešlo o Feriho, ale o Ferynu, ovšem princip je princip, soudruzi, na to nezapomínejme:

No a zadruhé: bude to gradovat. V květnu FeriToo, co bude dál? V červnu nařknou Pekarovou, že si za studií přivydělávala prostitucí? V červenci naloží Bartošovi, že žije v multimanželství se třemi ženami a dvěma muži? V srpnu se ukáže, že Rakušan drží ve sklepě pět migrantů? Co přijde v září? Petr Fiala bude usvědčen, že čte Červenou knihovnu a že před svědky řekl “Seru na to”?

Znalí poměrů se koukají na nebe a je jim jasné: tohle je jen zahřmění před tím skutečným shitstormem…

• “Děláš to blbě!”
• “Ale já to tak dělám celej život…”
• “Tak to celej život děláš blbě. Copak nevidíš, že výsledek nefunguje?!”
• “Funguje, stačí to pak vždycky jen takhle upravit a předělat a ohnout a postrčit.”
• “A proč to neděláš rovnou upravené a ohnuté a postrčené?”
• “Já to takhle dělám celý život!”
• “Ale musíš to pokaždé upravit, aby to fungovalo!”
• “Mně to nevadí…”

Blahoslavena budiž lenost, která nám říká, že náš čas stojí peníze, a je příliš drahý na to, abychom opakovaně opravovali to, co jsme mohli udělat pořádně.

Prokleta budiž lenost se měnit.

Znáte to s tou paní, jak lékaři vypráví svoje problémy a doktor jí řekne: “Milá paní, to je jasná nymfomanie!” Paní poprosí doktora, ať jí to dá písemně. On vyhoví, paní dojde domů, hodí papír před manžela a zařve: “Tady to máš černý na bílým! Žádná kurva, nemocná jsem!”

Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl o Gear Acquisition Syndrome, jsem se uklidnil stejně jako ta paní. Nejsem pošuk, jsem nemocný!

Teda GAS postihuje prý hlavně kytaristy a projevuje se nekontrolovaným nákupem nových a nových efektových pedálů, které kytarista nutně potřebuje. Možná ne teď, ale jednou přide chvíli, že bude hrát sólo a dojde mu, že přesně tenhle zvuk by potřeboval - a nebude zaskočen!

Ale stejně jako kolega Bechynský to znám i já: probírám se podivnými zákoutími internetu, lezu po bastlířských stránkách, skončím na AliExpressu a najednou mi dojde, že tam je spousta věcí, které asi nutně potřebuju!

Psychologové říkají, že funguje občas efekt “dupinožka”. Když problém pojmenujeme, stane se menším…

Cajk. Koupil jsem další dva kity s FPGA. Sice už dlouho neelektrizuji, ale ten čas přijde.

Řve nám tu bažant.

Stojí mezi keři naproti balkónu a huláká. Bydlí tu každý rok, jen loni, nevíme proč, absentoval. Ale letos je tu zas v plné síle. Je to milé a máme ho rádi. Pak později chodí s malými kuřaty bažanťaty po poli, hrabou, zobou…

Nad tím krouží poštolka a poštolčata a loví myšičky a hraboše.

Tuhle se tam plížila kočka. Nevšiml bych si, nebýt toho řevu. Slétlo se asi deset strak a dořvaly ji tak, že s hanbou, ano, s hanbou odtáhla.

A tohle tu z okna sleduju a dostal jsem chuť na něco a la zvěřina.

Brouzdal jsem po Rohlíku, a trefili se. Strčili mi tam pod nos nějaké recepty od Vaňka, a trefili se do vkusu. Long story short - k večeři bylo carpaccio z červené řepy s kozím sýrem, k snídani toust s restovanou hlívou a nivou, k obědu tikka masala s vejcem, a když už jsem byl v tom, tak jsem naložil i kuřecí tikka masala.

Dobře to udělal Rohlík, moc dobře. Ušetřili mi práci s vymýšlením jídel, a rovnou mi prodají suroviny, to je skvělý byznysmodel.

Tak jsme si pochutnali na exotice, díváme se na český krimi seriál s paní Melíškovou, a do toho venku brblá bažant.

Radosti žití, že?

Hradní párty pokračuje.

Však si mlaskejte, žerte z erárního, dělejte si co chcete, jeďte si svou párty, než padne klec.

Ale myslím, že by bylo velmi na místě říct, že kromě vaší diskotéky má Hrad a KPR ještě jednu roli, totiž roli státního úřadu. A státní úřad v demokratické zemi si nesmí určovat, kdo se ho smí na co ptát. Státní aparát čerpá svoji legitimitu z veřejné vůle a podléhá proto veřejné kontrole.

To, že si z tohoto pravidla dělají mnozí fakticky trhací kalendář, to je smutné a zasluhuje to reakci. Ale udělat seznam “nepřátelských médií”, s nimiž se “nebudeme bavit”, je něco, co si žádná část státního aparátu nesmí, prostě nesmí dovolit!

A co s tím jako uděláte?

No, nic. Když prezident intenzivně pracuje na tom, aby se odlišoval prezident-úřad a prezident-osoba, kde úřad vyžaduje úctu a osoba zaslouží tak akorát plivanec, tak dokud budou tyto dvě role spojené, nikdo nezmůže nic, protože není vůle. A kde není vůle, tam není cesta.

Zatím.

Mojí oblíbenou disciplínou jsou věštby v časopisech a v novinách. Vždycky v prosinci se jich vyrojí kol dokola, věští se, jaký bude příští rok, a všichni to berou jako dobrou zábavu, kromě čakrabáb a ezodědků.

Největší bžunda je dívat se, co se předpovídalo na předchozí rok. U něj už víme, jak proběhl, a tak se můžete bavit dvojnásob. Já si dal předpovědi na rok 2020, které vyšly v roce 2019 nebo na začátku roku 2020. Je to skvělé čtení, protože rok 2020 byl opravdu výjimečný, tak snad že by se v kartách ani krystalech nic neukázalo? Tak jak to bylo?

Většinou to jsou naprosté bláboly a “studené čtení”, respektive truismy ve stylu “nějak bude, někomu tak, jinému onak, možná i naopak”. Jako zástupce podobných perel si dejte toto, kde jsem nalezl předpověď naprosto nečekanou:

Dá se tedy předpokládat, že nás v roce 2020 čeká radikální proměna politických struktur a politické garnitury, někteří politici odejdou, jiní budou „odejiti“. Postupem doby pravděpodobně vzniknou nové mocenské oblasti, některé státy a velmoci nabydou na významu a vlivu, některé ho ztratí. V této souvislosti se může změnit ekonomika světa.

No super. Baba Vanga vyvěštila, že se spojí Severní a Jižní Korea, že Putin konečně přizná, že se stýká s mimozemšťany a že Rusko uzavře mír s Ukrajinou. No, to spíš jako nenastalo. Nostradamus prý předpověděl třetí světovou válku, ale tu jeho vykladači předpovídají na každý rok od roku 1993 a zatím jim to nevyšlo, tak dej Pámbu, ať jim to dál nevychází.

Zajímavý kousek ale předvedly Lidovky:

„V roce 2020 totiž dojde k odebírání základních svobod člověka, což je základním kamenem pro její vznik,“ tvrdí brněnský numerolog Petr K. Podle něj lze také předpokládat teroristické útoky v Evropě a následné uzavření některých významných památek. Abychom tomu předešli, dojde podle numerologa k oplocení známých staveb, začnou se prý také uzavírat hranice jednotlivých států. „Tím se budou lidé ještě víc navzájem odcizovat, stoupne izolovanost jedinců. Proti tomu bychom se podle mého měli bránit a raději se naučit spolupracovat,“ líčí.

No, to už by trošku mohlo pasovat, co říkáte? I když v tom množství různě nekonkrétních předpovědí by byl čert v tom, aby se něco aspoň trochu nepřiblížilo.

Ale korunu tomu nasadili Muži v česku. Až jsem si šel do archivu ověřit, jestli to ex post nezměnili. (Nezměnili.)

V jednom ze svých mnoha proroctví Pražská Sibyla předpověděla i příchod hrůzné epidemie, které se nevyhne žádný z obyvatel Prahy. Ta by se měla propuknout v druhé polovině roku 2020 a ponese sebou kromě smrti i velké utrpení pro všechny, kteří budou zasaženi. Zhoubný virus, který se začne šířit pražskou vodovodní sítí a kanalizací, si má najít cestu do každé domácnosti s tekoucí vodou, stejně tak na všechna veřejná místa. Uniknout jisté smrti by se mohlo podařit jedincům, kteří mají vlastní zdroj pitné vody, ani to však nemusí zachránit jejich životy. Stačí totiž přijít do bližšího kontaktu s kýmkoliv, kdo je virem nakažen. Smrtící nemoc zprvu bude připomínat obyčejnou chřipku, po několika dnech od prvních symptomů však nakažení začnou zvracet vlastní vnitřnosti a zažijí tak pravděpodobně jednu z nejhorších a nejbolestivějších smrtí, které si lze představit.

Tak až na ty vnitřnosti a vodovod docela trefa, paní Sibylo…