Titulní strana

Utopie

cover

Je to píča, a už se k tomu nevracejme. Pojďme si raději říct rychle o něčem, co člověka neznechutí a neuvrhne tak moc do malomyslnosti a pochybností. Třeba gulag.

Ne, promiňte. Myslel jsem utopie. Ale ono to souvisí.

Mám dlouhodobě jeden zásadní problém s utopií. Totiž jak je možné, že všechny nové skvělé světy, které na papíře tak skvěle fungovaly, se utopily v krvi. Odpověď známe, ale myslím, že je potřeba ji neustále připomínat, protože v nadšení nad novou skvělou utopií, která na papíře vypadá jako ideální, úspěšné a spravedlivé společenství šťastných lidí, často zapadne důležitý podotek, totiž že lidi jsou lidi. (Panwerich alert!)

Lidi jsou lidi a chovají se jako lidi, totiž často objektivně neracionálně, emotivně, jejich motivace jsou nedeterministické, subjektivní a tak dál.

Tuhle jsme sledovali dokument o kolektivních domech. Však víte, Le Corbusier a tak, levicová avantgarda počátku 20. století, dům jako stroj na bydlení, vertikální město, kolektivismus… “Všichni všechno budem mít dohromady” (Panwerich alert 2!) Byt jako prostor na přespání, k tomu společné stravování, společný odpočinek, společné studování, společné prádelny, společná výchova dětí, společné… nevím co všechno. Z radostí nad budováním nového světa, bez třídních rozdílů, kdy jedince nahradí kolektiv, se jich několik postavilo. Výkladní skříně kolektivismu.

Jenže to nějak moc nedopadlo, i když obyvatelé byli jistě ti pokrokoví z pokrokových. Zkrátka v nich zůstaly ty pozůstatky starého světa, totiž touha po soukromí a touha vlastnit. Bylo to v nich jako v koze.

A to je problém s utopií. V lidech jsou třeba právě tyhle touhy. Můžou být nakrátko potlačené, ale vždycky se vrátí. A nejen tyto dvě konkrétní touhy, je jich víc. Proto je dlouhodobě udržitelný jen takový systém, který je respektuje, nepotlačuje, využívá…

Vymyslet nový společenský systém nedá zas tolik práce. Definujete si spravedlnost, odpovědnost, odměnu, trest, mechanicky použijete sociologické, ekonomické a jiné poučky a spočítáte, jak má společnost fungovat, aby každému maximalizovala blahobyt. Gratuluji, právě jste vymysleli deterministický společenský stroj pro unifikované jednotky. Velmi pravděpodobně jste museli systémově omezit soukromí, vlastnictví, nebo třeba touhu po sebevyjádření, po odlišnosti, či jiné pudy, které vyvolávají nespravedlnost a nerovnováhu.

Co s tím? No, zavedete do utopie termín nového člověka, takového, který bude prost balastu minulosti, jako třeba konceptu vlastnictví, soukromí, intimity, a na něj se spolehnete.

Kde ten člověk vznikne? No, to se zatím neví. Má se za to, že vznikne sám od sebe, a rád, protože pochopí, že vzniknout musí. Zatím se ví, že nevznikne z dělníků. Dělnická třída má totiž reálnou zkušenost úplně jinou. Nevznikne ani z odborářů. Možná by mohla vzniknout z prekariátu a z některých intelektuálů.

Ale to, kde vznikne, je otázka pro autory utopií a až tak mě netrápí. Mě trápí jiná otázka, totiž co se stane se starým člověkem? Ne se starcem, ale s tím nepřeměněným. S tím, co zůstane až po krk ve starém světě, kde vlastnil, měl soukromí a další nekolektivistické věci.

V zásadě máte, utopici, jen dvě možnosti. Převychovat ho, což v praxi znamená jej zlomit, aby alespoň navenek “troubil tu vaši”, nebo ho… odstranit.

Každá utopie, která jde proti lidské přirozenosti, končí tím, že musí ve svém jménu odstranit z lidí přirozenost, někdy i s jejími nositeli.

Demokracie není nijak extra skvěle vymyšlené zřízení, ale ukazuje se jako jedno z mála funkčních zřízení, které nejde proti pudům a dokáže absorbovat evoluci společenských norem.

Odkaz na článek

Prezident

cover

Cajtgajst, malověrní!

Četl jsem si Kuřecí Con Carne a říkal jsem si, že to je otisk doby a mého žití. Na spoustu toho jsem zapomněl, a je to dobře, na spoustu jsem nezapomněl, a není to dobře, a vice versa. Každopádně až budu listovat Dnem 1 po letech, tak narazím na tohle a přečtu si, že 25. dubna vystoupil v televizi inženýr Zeman, t.č. prezident ČR, a po osmi dnech se vyjádřil ke kauze Vrbětice. Ke kauze, která vedla k vypovídání velvyslanců Česka a Ruska. Nejdřív Česko vyhostilo 18 ruských důstojníků zpravodajských služeb v diplomatických službách, na to Rusko vyhostilo 20 českých diplomatů, na to dostali ultimátum, ať je přijmou zpátky, a po jeho vypršení dostali čas do konce měsíce srovnat počty 1:1.

No. Vyjádřili se různí. Spojenci se vyjádřili skoro hned. Slováci a Pobaltí vyhostili solidárně taky nějaké ruské diplomaty. Ono po pravdě řečeno: ruská zastoupení v zemích exsocialistického bloku jsou dlouhodobě naddimenzovaná, takže neubude!

Vyjádřili se komunisti, kteří bez ohledu na panující poměry vždycky říkají to, co si myslí, že by v Moskvě chtěli slyšet, bez ohledu na to, kdo tam zrovna vládne. Vyjádřil se Okamura, vyjádřily se kremlomety, vyjádřilo se zahraničí, jediný, kdo mlčel, je ten chlápek, co zastává funkci prezidenta. Ne že by mlčel úplně… On hned na začátku řekl, že se vyjádří za týden.

Jo, to on uměl, dělat vlny kolem svých vyjádření. Jenže…

Na Slovácku mají prý takové pěkné úsloví dělá s tím jak Mařa s pičů. Jako že dělá drahoty. V případě pana inženýra jsme zažili, že to pustí i naživo, tak co.

Ale co jsem chtěl říct: Tohle píšu v sobotu večer, ráno to vyjde, a v 11 hodin se svět dozví, co chtěl Zeman říct. A já si uvědomil, že je mi to vlastně úplně jedno. A vám by to mělo být taky jedno.

Co čekáte, že řekne? Čekáte, že tentokrát překročí vlastní stín? Nebo čekáte, abyste se mohli pohoršit nad očekávaným sviňáctvím? Kdy se stalo, že se zachoval státnicky? Vždyť jen prská, uráží, plete si slova, samolibě plácá a chová se jak buran. Jaký důvod je poslouchat ho dnes, 25. 4. 2021, když velmi pravděpodobně bude prskat, urážet, plést si slova, samolibě plácat a chovat se jak buran?

Chápu masochisty, co si to chtějí zase říct a zase chtějí vidět, jak ten eklhaft bude slintat, srkat a krkat blahem, že se mu zas ostrovtipně podařilo zamotat do projevu všechny, co nenávidí…

Ale tipuju klasický průběh: očekáváme švajneraj, obdržíme švajneraj, my budeme sice nespokojeni, ale zároveň nepřekvapeni, on bude spokojen, jak si to užil, jeho věrní, kterých je čím dál míň, mu zatleskají za to, jak to nandal všem těm nenáviděným a jak to dobře řekl, my se zastydíme, diplomati utrhnou telefony, jak se budou omlouvat spojencům, a až to odvlšá, tak to napíšeme na Wikipedii do seznamu “Kontroverze Miloše Zemana” jako cca 147. položku.

A nic.

Odkaz na článek

Rady

cover

Mám rád byznysové rady. Někdy doopravdy, protože jsou rozumné a chytré. A někdy jako sui generis žánr pantocviků různých prodavačů horké vody, častěji dokonce jen vody mírně ohřáté. Takový poraděnko ví zcela přesně, jak by dělal byznys, kdyby ho dělal. Pokud nevíte, představte si legendárního radila, který má svou radilskou obsesi i ve jméně.

Jsou s nimi dva problémy. Jeden je ten, že si načetli success stories, které neváhají zevšeobecit tak moc, až by mohli dělat reklamu na survivorship bias. Od nich se dozvídáte rady dvojí. Jedny, co jsou sice dobré, ale pro jiný byznys, než je ten váš. Většinou se dozvíte něco, co fungovalo Jobsovi v Applu, jenže vy nejste Jobs a neřídíte Apple, vy jste majitel digitální agentury a máte šest lidí. A pak druhé, které jsou naprosto jalové, na úrovni legendárního upozornění při práci s nůžkami se můžete zranit.

Však víte: Zaměříme se na digitál. Nebo: Musíte myslet na zákazníka! Popřípadě: Zkuste reklamu, může vám zvýšit prodej.

Druhý problém je s lidmi, kteří rádi řeknou svou představu o tom, jak by to dělali oni, kdyby byli na vašem místě, měli vaši firmu, vaše prostředky, ale nenesli vaši odpovědnost. Někdy to je fakt bizarní, když třeba vegan rád poradí řezníkovi. Nebo když stran prodeje předplatného rád poradí člověk, který si koupil naposledy Méďu Pusíka před dvaceti lety, ale rád vám řekne, jak by si on představoval, že vy budete ty noviny prodávat, protože má dojem, že to ne zcela chápete.

Po pravdě radši poslouchám třeba Martina Žufánka, protože jeho storky jsou sice z byznysu velmi specifického, ale jsou podložené praktickou zkušeností a úspěšnou značkou. A samozřejmě vím, že nelze vše aplikovat 1:1 kamkoli.

A pak jsou některé rady, které jsou úplně jak od Kapitána Zjevného, ale největší překvápko zažijete, když si uvědomíte, že je spousta lidí, co to nechápou.

Jednu takovou vám teď dám grátis - píšu o tom článek na INFO, tak to berte jako malou ochutnávku:

Lidi od tebe nebudou kupovat, když jim nic neprodáváš!

Odkaz na článek

Nebezpečí

cover

Rojení kremlometů nabralo na intenzitě a konkrétnosti. A zase zaznívají hlasy, že by se mělo nějak zamezit, zakázat, omezit, zrušit, umlčet…

Že to narušuje demokracii, která si s tím neumí poradit a je tím rozkládaná a torpédovaná.

Ono to zní velmi logicky. Demokracie musí potírat nedemokratické elementy, co se jí pokoušejí podkopat. Problém je, že to jen zní.

Mám s tím problém. Obávám se, že pokud začneme říkat, kdo by měl být umlčen, byť ze sebevznešenějších důvodů, tak zavedeme cenzuru. A cenzura se nezastaví jen před momentálně nesprávnýma. Jednoho dne někoho napadne, že by se seznam měl rozšířit třeba o, řekněme, nedostatečně angažované. Nebo o toxické maskulinisty. Nebo o marxisty, ať to máme vyvážené. A tohle, tohle bude horší než dvacet kremlometů a poslanec Volný.

Myslím si, že zrovna poslanec Volný svým ostentativním buranstvím velmi dobře zastupuje frustrovanou část společnosti, která má pocit, že ji všichni přehlížejí. Myslím, že by poslanec Volný měl mít právo žvanit, co chce, a že současné mantinely, které jsou narýsované aktuálním právním řádem, jsou tak akorát.

Odolnost demokracie vůči pitomým řečem by měla být dnes a denně posilována a trénována, ideálně pitomými řečmi. Bylo by hodně smutné, kdyby jediným receptem, který najde, byla cenzura.

A aby bylo jasno: Ne, to, že Česká televize nevysílá zprávy o chemtrails, invazi ještírků a spiknutí iluminátů není cenzura.

A aby bylo ještě jasněji: To, že podporuju právo kdejakého mamlasa exhibovat své mamlaství ještě neznamená, že na sebe beru povinnost to číst. Nemám takovou povinnost a tím, že kohokoli zablokuju na sociální síti, jsem nikomu nezmenšil jeho právo se vyjádřit. Pokud vás blokuju, není to proto, že vás chci umlčet, je to proto, že vás nechci poslouchat.

Odkaz na článek

Pes

cover

Každý majitel psa ví, anebo to zjistí, že pes je smečkové zvíře. A jako smečkové zvíře ctí hierarchii smečky. Někdo je alfa, někdo beta, každý zná svoje postavení a ví, co si může dovolit, kdo žere první a kdo poslední. To je svět, který zná a kterému rozumí.

Problém nastává s páníčky, kteří chtějí se psem fungovat jako rovný s rovným a odmítají mu ukázat, že oni jsou alfa. Dělá se to mnoha různými způsoby, včetně detailů, jako kdo chodí první do dveří a kdo jako první jí. Jen blb to dokazuje silou… Pokud pes vidí, že smečka má alfu a silné vedení, je spokojen.

Samozřejmě že v dospívání testuje, jestli by náhodou nemohl být alfa on, a tam je potřeba mu ukázat, že nemohl. Pokud pán psovi nenastaví mantinel, pes to nevnímá jako pán je hodný, pán je tolerantní nebo nedej bože pán je partner. To mu jeho smečková podstata nedovolí. Pes to vnímá jako nebezpečí: Pán je slabý! A když je slabý pán, je smečka v ohrožení! Musím převzít alfa roli sám!

Je to někdy nepříjemné, hlavně když jste zvyklí jednat s lidmi férově, nepovyšovat se, neponižovat, …

Se psem to dělat nesmíte. A pokud ho máte rádi, musíte mu dát komfortní prostředí - jenže jeho součástí je pro psa to, že zná své místo ve smečce a ví, že pán je alfa, na kterou se může spolehnout.

Jsou ale lidé psí. Lidé, kteří potřebují znát své místo, lidé, co si partnerský nedominantní přístup vyloží jako slabost, které mají využít ke své dominanci.

A nejen lidé, ale i státy.

Odkaz na článek

Elektro

cover

Vůbec na to nemám čas. Ne že by se mi nestýskalo - stýská! Ale jsem úplně zaujatý jinými věcmi.

A přitom taková spousta skvělostí! Třeba klony Arduino Nano za pětadvacet Kč s procesorem od Logic Green, který se tváří jako lehce vylepšená ATMega328. Jo, říkají mu Larduino, asi podle toho čipu LGT8F, ale ve výsledku bych to přeložil jako Sádluino, takže to nechme raději být. Tady je knihovna a návod

Nebo UPduino s FPGA of Lattice. O celém ICEBreakeru ani nemluvě. Vypadá to jako pěkná hračka, obojí.

Ale to i tenhle STMkový kousek s displejem, kamerou a ARMem uvnitř.

Nebo FORTH. Rozdělal jsem si virtuální mašinku, doménu pořídil, ale není čas, kruci, není čas.

Mít neklidnou mysl, která furt něco dělá, je někdy docela hrozné, protože vám nedovolí se u něčeho na dlouhou dobu zastavit.

Ale mít neklidnou mysl, která furt něco dělá, je jindy naprosto skvělé, protože vám nedovolí se u něčeho na dlouhou dobu zastavit.

Sorry, textovky, elektroniko i hro (pátý pád od hra), teď jede Gazetisto. A k tomu ještě ty bitcoinový věci a dockerový věci a platební věci a všechno tohle…

Ale fakt bych neměnil s někým, kdo si dělá jednu věc a má klid. To není pro mne; zešílel bych rutinou.

Odkaz na článek

Pól

cover

Spustili jsme paywall, tak se zase můžu vrhnout na projekt G. Pár úprav, a už půjdeme mezi lidi. Zatím mezi ty naše.

Možná to znáte. Máte za sebou spoustu práce a zbývá poslední krok. S tím mám problémy, ne s tím prvním krokem. Jsem dobyvatel, první kroky dělám rád. Ale pak přijde ten poslední. Velké červené tlačítko, velká stříbrná páka a tak.

Máte to, sedíte v křesle, houpete se na něm, stačí to jen zmáčknout, a vám se vlastně nechce. I když to není úplně přesné. Chce se vám, nebojíte se, však to děláte posté. Ale prostě přijde ta chvíle, kdy zaváháte. Je to fakt všechno? Je to dobré?

Bod, ve kterém perfekcionisti umírají.

Já ne. Já si jen tak zavřu oči, oddychnu, připravím se na věci příští a startuju.

Vesmír se rozdělil na dva, poslušen kvantové teorie. V jednom nemačkám, v druhém mačkám, a já v tu chvíli jen posouvám míru pravděpodobnosti. Představuju si, že tím se vybraný vesmír posune do vnímané reality a ten druhý zůstane hned vedle. Někdy nad ním přemýšlím: jak se tam mají? A jak se tam mám já? Nezmizel jsem z toho vesmíru? Nebyl jsem schrödingerovsky přítomen i nepřítomen v obou? Možné to je: byl jsem v obou napůl, stejně pravděpodobný, a v okamžiku rozhodnutí jsem vychýlil pravděpodobnost ve prospěch jedné své kopie.

Jen váhám, jestli to je vždycky 100:0. Možná mě tam kousek zůstává, nějaký zlomek, satoshi, ångström

Možná by to mohlo vysvětlit ty chvíle, kdy mi tenhle svět připadá nepravděpodobný: prostě se ještě nesynchronizovaly všechny změny.

Odkaz na článek

Rus

cover

Pondělí jak má být.

Rus se může vzteknout, to máme rádi. Ruská státní média na plnej kotel vyhrožují “důsledky” a popírají, že by se cokoli z toho stalo, joj, takže je to trefa a stalo se to.

Kremlomety jedou, točí prosté “záhady”, jako “proč až teď?” a “může za to Koudelka, protože to věděl a nezasáhnul” a “Západ se jen snaží zamaskovat, že chce rozpoutat válku na Ukrajině”… Krásný paralelní svět. Antivaxx a “nezávislé objektivní” skupiny přešaltovaly ze své obvyklé agendy (“nejsme ovce”) na tohle téma, takže se tím trošku odkopaly, pokud to snad ještě někdo zvenku neviděl (těm uvnitř je to jedno).

A vrtění psem, to nesmí chybět. A tomu bych i věřil - Navalnyj asi umře v base, Sputnik je víc putovní výstavka než reálně vyráběná a používaná vakcína, Bělorusko se furt nenormalizovalo, samé mrzení, tak je ideální čas vytáhnout něco, co zabere vždycky, když se Rusové začnou moc ptát, protože ruská duše je všelijaká, ale úplně dole je většinou ten Rusák, který cítí staletou historickou křivdu a na takové věci slyší. Takže: Fašisti na Ukrajině plánují útok na Sov-, ehm, na Rusko, špinavé pracky vrahů z Wall Streetu a NATO sahají až na matičku, vstaváj, strana ogromnaja! A šup, už se dělá cvičení a do světa se řve, že oni první a že NATO ohrožuje bezpečnostní zájmy Ruska. Je jedno, že tomu venku nikdo nevěří; to jsou zprávy dovnitř. Stejně jako ty pindy v ruských státních médiích. Ty nejsou určené pro svět, ty jsou určené pro Rusy, aby zůstávali v tom skvělém psychickém rozpoložení, kdy sice bůhví jak to všechno je a ani u nás není nic ideální, ale musíme se bránit, protože na nás útočí!

Ruská oficiální rezidentura v Praze má o 18 důstojníků míň. Ta neoficiální teď trochu znejistěla. A tak zatímco se vyjádřili ti či oni spojenci, zatímco slovenská prezidentka promluvila, tak ing. Zeman, t.č. zatím ještě český prezident, se pohroužil v bohorovné ticho a Viceprezident Amplión kryptickými úryvky z Bible sděluje, že je čas mlčet a čas sešívat a že se inženýr vyjádří příští neděli. Asi až dorazí aktualizované notičky.

Když si to ale dáte do souvislostí, tak do toho přesně zapadá ingova snaha neustále sabotovat práci BISky, přímo, nepřímo, označováním za čučkaře a v posledním případě dokonce otevřeným požadavkem, aby mu BIS sdělila, cituji, “Informace o vlivových a infiltračních operacích ruských tajných služeb, které ohrožují zájmy Česka, kdo je řídí a kteří konkrétní ruští zpravodajci se na nich podílí a jak, a dále informace o tom, kteří konkrétní ruští zpravodajští důstojníci působí v Česku, kteří Češi spolupracují s ruskými zpravodajci, jaké informace jim předávají a jak spolupráce vypadá.”

Tedy jinými slovy: chtěl vědět přesně to, co se teď dozvěděli všichni. K čemu to chtěl, to se můžeme jen dohadovat, teď ty informace každopádně má, tak může konat.

Je ovšem nad slunce jasnější, že Zeman věděl o tom, že BIS nějaké takové případy šetří, je jasné, že věděl, že mu rozhodně nemůže dát jména, a je jasné, že jeho žádost měla potenciál zmařit vyšetřování. Jestli tohle není ono legendární “jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky”, že?

No nic, bude to zajímavé. Dneska se třeba ukáže, jestli ty náznaky, že tuhle informaci musel Babiš s Hamáčkem nějak odbavit o víkendu, protože dostali přátelské echo, že v pondělí půjde ven v zahraničí, a pak by vypadali jako moulové, jsou fakt pravda. To se ještě hodně nasmějeme… I když, jak bývá dobrým zvykem, když je ve věci Rus, to bude někdy smích hodně černý, až cynický.

Odkaz na článek