Titulní strana

Volant

cover

Chcete hejt? Dostanete hejt!

Jedu dolů Radlickou (ne teď, voové; situaci popisuju) a nahoře, za tím ostrůvkem tramvaje, zvolňuju, protože je za a) přede mnou pomalu jedoucí kolona a za b) za tím ostrůvkem křižovatka, kam občas přijíždí auta zprava a já je pouštím, nebo odbočují zleva a já je taky pouštím, ať tam nestojí.

Teď jedu, a když už vjíždím do křižovatky, protože nebylo koho pustit, tak to tam zleva sekne nějaká černá oktávka. Přejede koleje a nevypadá, že hodlá brzdit. Tak brzdím já. Ne, kecám: Hamtnul jsem na to plnou vahou a plnou rozhodností!

A jen co jsem to dobrzdil, tak oktávka zastavuje.

Tak se tu uklidníme, že, s řidičem si ukážeme, kdo teda pojede, a tak koukám, koukám, a vidím, že řídí osoba, vůbec se na mě nedívá a divoce mává levou rukou. Ale ne “jak to jedeš, kokote?!” ani “Bože bože”, ani “tak jeď!”, ale spíš jako “té lípy se nevzdám, zavolej mu a řekni, že tohle teda ne!”

V pravé ruce má, jak jinak, telefon v pozici “vodorovně před hubou” a je zabrána do hovoru. Volant právě drží, nekecám, kolenama!

“Ty píčo blbá!!!” řvu nahlas směrem k ní. Škoda že nemám otevřené okénko. Osobě je to samozřejmě úplně šumák, protože mě ani nevidí; čumí na ten telefon! Gestikulující levačkou asi občas přehmátne na řadicí páku…

Do psí mordy… Plastovej držák na telefon do auta stojí stovku! Zjevně tam má hlasitej odposlech. Já to dělám taky, když nenaskočí handsfree. Mluvím, ale mám obě ruce volné a nečumím na telefon.

Tohle není jediné setkání s telefonními držáky za volantem. V OC Chodov do mě nějaká kunda blbá málem nabořila při vjíždění na hlavní. Stál jsem, protože byla červená, ona vjížděla zprava, v ruce telefon, v druhé ruce volant, šaltpáku a kafe (!), zabraná do hovoru a jela, a to, že v ose vozidla stojí překážka, zavnímala tak dva metry před srážkou. Já nemohl dopředu ani dozadu, tak jsem jen vytřeštěně koukal, jak se na mě řítí tupaňa.

Genderově spravedlivě: takový zdravě rostlý Josef v usmolených montérkách za volantem nákladního vozu, který jednou rukou točí a druhou si drží u ucha a cosi vypráví, když si zrovna nevšimne, že zprava něco, protože vpravo vidí mobil a ne zrcátko, to je taky dílo.

Ze všeho nejvíc mě fascinuje to neohrožené blbství. Ti lidé se mohli během pár sekund rozsekat, nebo aspoň nabořit, nebo někoho nabořit, ale většinou nehnou brvou a dál se věnují hovoru a držení. Nikdo z nich nefláknul telefonem na sedačku spolujezdce, kdepak. Drží to furt v ruce jak skauti světlo z Betléma!

Na tohle by měla být nějaká osvětová kampaň. Na očkování kálí Lassie, ale blbové, co v autě držej u huby mobil, to je druh, co by měl bez výjimek vymřít.

A kdyby se to náhodou rozšířilo na všechny, co při telefonování držej mobil vodorovně před mordou, zlobit se nebudu.

Odkaz na článek

Clubhouse

cover

Moc se mi líbí hype posledního týdne okolo aplikace Chaturbate. Noviny o tom píšou, jak to uhranulo Česko, celé sociální bubliny jsou toho plné a…

Cože? Že si to pletu? A jo vlastně: Chathouse se to jmenuje.

Ne, kruci. Clubhouse!

Upřímně, zas takový rozdíl tam není: V Chaturbate se při debatě onanuje fyzicky, v Clubhouse mentálně. Prý. Říkali kluci. Já to nezkoušel, ani jedno, a při své roztržitosti bych to určitě spletl.

Přesto mě to zaujalo jako fenomén a sui generis ukazatel nálady na trhu. Je dobré to vědět, abych vám to mohl jednoho dne zpoplatnit, jak jinak.

Ale nezlobte se, mnohem vtipnější je sledovat některé uživatele. Totiž Chatu… kruci, Clubhouse buduje velmi dobře pocit výjimečnosti. Je to pro iPhone a je to na pozvánky. Někteří majitelé iPhone (a vy víte, jaké typy myslím) jsou rádi výluční - vzpomeňte na Instagram a na ten rant, když Instagram přišel s aplikací pro Android. Padaly, a to nekecám, argumenty jako “Teď Instagram skončí jako místo skvělých fotografií, které děláme my, kreativní majitelé iPhonů, a budou tam záplavy shitů od obyčejných lidí s Androidem!” Roztomilé.

Pár rozumných lidí, co znám, to zkouší jako nový druh média. Je to fajn, že to zkoumají, a odpustím jim i to počáteční nadšení, se kterým evangelizují. Nerad, ale odpustím. Rád si počkám na jejich racionální zhodnocení.

Ovšem moc, moc, MOC se směju, když čtu příspěvky naprosto nudných lidí bez názoru, jak najednou zasvěceně a s obrovskou vervou plácají o skvělé nové službě, jak jim to pomáhá k seberozvoji a jak konečně (!!!) našli správně intelektuální platformu bez hlupáků, kam nemůže každý a kde si právě spolu s jinými vybranými lidmi v roomce skvěle vyměnili své názory na pěstování vinné révy. Takovéhle řeči mi vždycky spolehlivě rozzáří den.

Odkaz na článek

Omluva za Oscara

cover

Kdo je připraven, není překvapen, a tohle se bude hodit, protože nikdy nevíte, kdy vyhrajete Oscara…

Dobrý večer, vážené hostky, vážení hosté, vážená hosta,

jsem nesmírně poctěn, že tu dnes stojím, na tomto pódiu, a omlouvám se všem, co zde nemohou stát se mnou - nebo ještě lépe: Místo mne! (Pauza na potlesk, sklopení hlavy.)

Chtěl bych poděkovat Akademii za tuto krásnou cenu, které si velmi vážím, a omluvit se za to, že mi ji dala! (Pauza na výkřik: “Ne, to my se omlouváme!”) Ne, ne, jste příliš skromní!

Dříve se na tomto místě děkovalo, a já jsem rád, že tato egoistická privilegovaná tradice jednou provždy skončila. Omlouvám se za všechny, co z tohoto místa děkovali. Hluboce se za vás stydím. Promiňte!

Omlouvám se všem divákům za to, že tuto nádhernou cenu držím ve svých rukou - věřte, že to jsou ve skutečnosti vaše ruce, které ji drží! Dívám se na ni svýma očima, ale to jsou vaše oči, které ji sledují. A v mé hrudi bijí vaše srdce. Vnímám to jako hanbu, jako skvrnu, kterou nelze odčinit…

Omlouvám se celému štábu za to, že se mnou museli pracovat. Bylo to velmi inspirativní setkání, které mi mnoho dalo. Omlouvám se za to, že jsem si to od vás vzal. Omlouvám se lidem, kteří v mém - pardon, ve vašem, omlouvám se! - filmu hráli, že někdy nemohli být sami sebou a že jsem je nutil, aby jednali jako někdo jiný. Vnímám tuto vinu jako své selhání a věřte mi: myslím to upřímně!

Všechno to je moje chyba!

Odkaz na článek

Polosvětští

cover

Nechme lyžaře lyžařema. Fakt, při jízdě z kopce se nikdo nenakazil, ani při jízdě na vleku se nikdo nenakazil, ovšem nejde o prkýnka a kopce.

Nemálo lidí v bublině popisovalo, jak byli o svátcích tzv. “na horách”. Sjezdovky zavřené, ale oni přesto jezdili. Hospody zavřené, ale oni přesto denně lili na ilegálních párty. A tak dál. Četli jste, jak to vypadá v Íránu? Navenek přísná teokracie s morální policií, a přesto všichni znají západní seriály, západní kulturu, západní zboží a dekadentní večírky probíhají dnes a denně.

Michal Půr popisuje fungování šedé, “tuzexové” ekonomiky. Ano, opatření je na nejvyšším stupni, teoreticky je zavřené všechno, ale přesto část funguje, ovšem potajmu. Restaurace v suterénech, kam se chodí zadem. Obchody, které jsou zavřené, ale přesto vás obslouží, když víte, kudy dovnitř. Totéž s tělocvičnami, posilovnami a dalšími zavřenými podniky.

Vadí mi to. Ne snad proto, že nevím, kde je tajná posilovna, z toho mě snad nikdo soudný podezírat nebude. Mně vadí to, že kolem šedého až černého trhu se motají tamti. Víte kdo. Typové se zlatým řetězem, býčí šíjí a býčí myslí, jako vystřižení z raných devadesátek. Lidé se společenskou grácií poslance Volného. Typově autobazarníci v teplákových soupravách, lokální bossové (ideálně majitelé stavebních firem v okresním městě v Sudetech) a jiní Ivanové Jonákové.

Helejte, vy si choďte na tajné párty a do tajných restaurací a na tajné akce a do skrytých obchodů, mě to netanguje a budiž vám to přáno. Ale fakt nechci dopustit, aby se tyhle kšeftmanské filcky s mentalitou veksláka z pasáže ještě někdy dostaly do pozice nadřazené kasty! Do pozice důležitých, do pozice někoho, koho se musíte doprošovat, aby vám sehnal boty a bundu, ačkoli víte, že za normálních okolností ve svobodné společnosti se s ním ani nepotkáte…

Tihle patří na periferii, i se svými způsoby, se svými gorilami a óbrauty, jsou polosvětští a patří do polosvěta. Vylézají vždycky, když jsou někde zákazy a když je něčeho nedostatek. A s nima chodí morální marasmus klientelismu, korupce, nepotismu a privilejí.

Zákazy a omezení mi nevadí kvůli mně nebo pro zákazy samotné, ale bojím se těhle vedlejších efektů, které jsou na první pohled nenápadné, ale v důsledku horší než přímé dopady.

Odkaz na článek

Kántry

cover

Kántry for da fjůčr, no to mi poser prsa a v mrazu přejeď!

Včera jsem se rozepsal v domovském Infu. Pokud jste to ještě nečetli, tak si to dejte.

Ve zkratce: Stát nás přesvědčuje, že jeho bastly, nedodělky, průsery a natřikrát spouštěné služby, které s uživatelem komunikují jak Tóna Hluchoněmec po půllitru Hanácké režné, jsou vlastně v pořádku.

Nic se neděje, nic nespadlo, nic nebylo nedostupné, nic není složité. Jasně, to poslední říkají úřední šimlové, pro které je přirozené, že pokud poplatník v určeném období alespoň pět měsíců pravidelně a soustavně provozuje činnost podle §27 písm. a-f, ale s výjimkou případů, uvedených v §§5, 9 a 11, a příjem z této činnosti přesáhne 1.72násobek příjmu z činnosti, nezahrnuté v řádcích 7 až 12, je povinnen do 17 dnů od potvrzení doručení rozhodnutí podat na příslušném úřadu Potvrzení o přečtení doručení rozhodnutí, kde vyplní části A, C a D, s výjimkou stavu, kdy by po započítání poměrné částky rozhodného období byla celková částka vyšší než 3728,50 Kč, v takovém případě část D musí ponechat nevyplněnou. Takovému člověku připadají jistě státní informační systémy snadno pochopitelné, přímočaré, a ještě si mlaská, jak je to jednoznačné. Fjůčr zjevně bude veselá!

Ne, nesere mě, že stát provozuje takhle blbé služby. Sere mě, že si za moje peníze platí umělohmotné panáky a slizké zmrdy, co mi z médií blahosklonně tvrdí, že to jinak nejde a že tak to je správně. Leda hovno, Babiši, Dzurillo, Trnko, Havlíčku a paní Bláhová! Není to správně ani v jauneráckém zimovišti, natož v zemi, která má ambici říkat si vyspělá.

Teda otázka je, jestli fakt takovou ambici Česká republika má. Jestli se náhodou veškeré ambice nevyčerpaly ve vymýšlení sloganu Kántry for da fjůčr. To jako Země pro budoucnost.

Prosímvás, a ta budoucnost se bude odehrávat kdy jako? Leda kdybychom napřesrok skočili o 20 let zpátky do roku 2002, tak pak bychom možná byli rozvinutá a na budoucnost připravená země!

Odkaz na článek

Buzola

cover

Pár lidí získalo pověst “morálních kompasů”. Lidí pevných v názorech a postojích, že i přes zakolísání ukazují svým životem a konáním ostatním morální směr. Však víte. Shodou okolností tihle lidé málokdy hodnotí chování konkrétních lidí.

No fakt. Neslyšíte o nich, že by měli potřebu zazvonit na souseda a říct mu: “Vážený sousede, jste plytká osoba, protože sledujete Výměnu manželek!” Takovou potřebu ale mají jiní lidé, co navenek působí taky tak, totiž že mají neotřesitelné a pevné morální postoje a nároky - ale především na ostatní. Ti neminou jedinou příležitost, aby konkrétnímu člověku přišli zhodnotit jeho vlastnosti a činy, aniž by přitom svým životem a skutky mohli posloužit jako měřítko.

Já pro ně razím označení “morální buzola”. Protože, jak známo: Kompas ukazuje, buzola buzoluje!

Samozřejmě nejlíp se kádrují a hodnotí postoje a pevnost ostatních v situaci, kdy sami se svými postoji nevylézáte. Každý ví, co si myslíte o jiných, nikdo neví, co si myslíte za sebe a jak jste s tím konzistentní. Dokud píšete a hodnotíte morálku ostatních pod přezdívkou “vedoucí kolotoče”, nikdo vás nemůže usvědčit z nedůvěryhodnosti. Jste morální buzola - až do chvíle, kdy na vás praskne, že jste polobezdomovec s exekucemi, co se schovává před věřiteli… Pak jste jen loser a kašpar.

Nebo dokud píšete do komentářů na Rootu, jak jsou všichni ostatní zoufalí, protořže vy děláte mnohem lepší a důležitější věci, jenomže to děláte pro vládu a tajné služby, tak to nemůžete nikomu říct. No, dokud to neřeknete, jste programátorská kvalitativní buzola.

Inu, si tacuisses, philosophus mansisses, volně aplikováno: “dokud o sobě mlčíš, zůstáváš nejlepším, nejchytřejším, nejvtipnějším a nejzručnějším tvorem, co kdy psal do komentářů”.

Prostě buzoluješ.

Odkaz na článek

Alternativa

cover

Ostatně soudím, že by se měla začít vyučovat alternativní matematika.

Zcela vážně!

Bylo by to stejné jako matematika. Byly by tam číslice, čisla, různá znaménka a taky sem tam písmeno, ale ve skutečnosti by šlo o hermeneutické symboly, jejichž vzájemné postavení by udávalo emoce, osud, popřípadě vibrace. Ze známých operací by fungovalo jen sčítání, ovšem říkalo by se mu tránájána a sčítalo by se od nejvyšších řádů k nejnižším. Existovala by i operace, nazývaná exponenciál, ale vyjadřovala by, jak moc šťastná je určitá kombinace symbolů.

Že mi kopuluje, neboli vulgo řečeno jebe? Kdepak. Zkuste si to představit: Máte děcko, na matiku blbé jak dlabané necky, které se orosí při představě, že počítá 7 % z 250, tak co s ním? Jste smíření s tím, že půjde dělat nějakou práci, kde matematiku nebude potřebovat. Má mu snad v úspěšné kariéře dýdžeje, youtubera, hotelového animátora, prodavače v autobazaru nebo vládního zmocněnce bránit špatná známka z matiky? Nechť absolvuje alternativní matematiku!

Počkejte, počkejte, už slyším, jak někteří z vás volají, že alternativní matematika je sice moc hezká věc, pro někoho jistě užitečná a někdo s ní může být dlouho šťastný, ale není to matematika. To je jako byste říkali, že alternativní medicína není medicína. Nebo že alternativní věda není věda! Že alternativní pravda není pravda a že alternativní fakta snad nejsou fakta!

A víte co? Máte pravdu. Alternativní matematika není matematika, je to píčovina, byť by s ní byli mnozí spokojení a našli by se v ní. Stejně tak alternativní medicína, alternativní věda, alternativní pravda, alternativní zpravodajství nebo alternativní fakta: zajímavé do salónních diskusí a relativně neškodné v bezpečných dobách (uškodí nanejvýš svým zastáncům), ale když je potřeba něco doopravdy udělat a jde, jak se říká, z tlustejch do tenkejch, ukazuje se, že to je neúčinná nápodoba.

Postavte se na hlavu, ale tak to je. Na převezení knihovny si vezmu stěhováky s kladkou, pákou a hydraulikou, ne telekinetika. Když potřebuju zjistit, jaké daně se platí, použiju reálného daňového poradce, ne alternativního. Když si zlomím končetinu, půjdu s tím za doktorem bez přívlastků, ne za alternativním léčitelem, co přiloží krystaly a oznámí mi, že mi tělo dává najevo, že jsem neodpustil svému otci. (Ne, když přiložíte jitrocel místo krystalů, nezlepšíte to.)

Alternativa původně znamenalo “něco jiného, co ale lze použít místo původní věci”. Alternativa komerčního software v podobě open source a freeware, například. Jenže pak se posouvalo, rozšiřovalo a rozvolňovalo, až nakonec slovo “alternativní” zmutovalo významově do kamuflážní vlaječky, která, zapíchnuta do hovna na chodníku, z něj vytvoří “alternativní ambru”.

Být alternativní, tak napíšu, že jste právě dočetli alternativní sonet. Co na tom, že to nesplňuje parametry sonetu, však kdo vám dal právo posuzovat, co je sonet a co není?

Každý alternativní jedinec má tuhle otázku pohotově u pasu a kdykoli se s ní vytasí. No, pičo, realita mi dala právo posuzovat, co je fakt a co pitomost, a kdybys pitomost stokrát nazval alternativní moudrostí, neznamená to, že to tak je.

Odkaz na článek

Pravdy

cover

To jsme si včera pěkně naložili, to vám povím. Diskuse byla místy velmi divoká, naštěstí ale korektní. Když jsem se prokousal šikmými plochami (“A co když bude chtít uzavřít manželství muž se stromem?”), dostali jsme se k tomu, že jde o světonázorový spor, kde na jedné straně stojí lidé, co mají podobný názor jako já, tedy “nikomu to neuškodí a někomu pomůže, tak by to tak mělo být”. No a na druhé straně lidé, pro něž to není dostatečně legitimní důvod - bez ohledu na to, proč si to myslí.

Tak už to zkrátka je. Jsem pravicový, liberální, individualistický a tak dál, tak zastávám tento postoj. A jako pragmatik jsem dodal, že kromě politiky a světonázoru je ve hře ještě něco, čemu se říká “faktický stav”, a ten trochu hraje ve prospěch návrhu, co zastávám já.

Faktický stav je taková roztomilá mrška, která existuje bez ohledu na proklamace, názory a světonázory. Můžeme se donekonečna dohadovat o tom, jak by věci měly být, jenomže pak odněkud vykoukne faktický stav a řekne: hej, lidi, zatímco jste se dohadovali a snášeli ušlechtilé argumenty, tak se věci ustálily takto…

Je to něco jako ten krásný sídlištní pravoúhlý chodník, na který lidi kašlou a chodí úhlopříčně, protože to je kratší. Časem vyšlapou cestu - a to je ten faktický stav. Můžete opravovat chodník, dávat tam cedule, zákazy, překážky, debatovat o estetice pravoúhla, anebo můžete uznat faktický stav a zpevnit tu pěšinu, kudy lidi doopravdy chodí.

V perspektivě faktického stavu se pěkně rozpadají některé dané pravdy, které jsou tak moc dané, že si nikdo nepamatuje, jak vznikly. Jako třeba letní čas nebo revoluční kalendář. Šoupání časem bylo krásné debatní téma, kde se přetřásaly zdravotní, psychologické i lidské argumenty, od “nikomu to nevadí” po “takhle to prostě je”, až nastala chvíle pohlédnout faktickému stavu do očí a říct: “Původní důvody pro střídání času pominuly. Máme jiné?”

Když jsme u toho - letos už se neměl čas střídat. Předloni se na tom usnesla Evropská unie, ale pak nějak ten Covid, tak teď nevím: bude letní čas? Nebude? Jak to bude?

Osobně se hodně těším na debatu o letních prázdninách. Totiž důvod téhle anomálie nebyl ten, aby si žactvo odpočinulo nebo něco takového. Důvod byl mnohem prozaičtější: V červenci a srpnu nebyla škola, protože bylo potřeba, aby děti pomáhaly během žní.

Faktický stav je takový, že během žní abyste na poli hledali pomáhající děcko s lucernou. Jediný důvod, proč to tak zůstává, je ten, že se to stalo “tradiční hodnotou”, kterou už nikdo nezpochybňuje, ačkoli by se důvody našly.

Ale největší radost by mi udělala diskuse o pracovní době ve špitálech a o nesmyslném zvyku budit pacienta v šest v noci, aby se vymočil, najedl a změřil… Za ní totiž jde celá plejáda argumentů “musí se začínat brzo, protože…” - třeba protože ostatní taky začínají brzo, nebo protože se musí brzy skončit, aby si lidi stihli cestou z práce nakoupit.

Odkaz na článek