Titulní strana

Z dob školní docházky si pamatuju hlavně nebetyčný rozdíl mezi základkou a střední školou.

Neměl jsem základku rád. Z mnoha důvodů, a zpětně vzato hlavní byl ten, že s vámi učitelé jednali až na výjimky z pozice autority, kterou často neměli.

Plus teda kvůli sešitům. Fetiš sešitu, proboha. Museli jste si psát to, co učitel říká. Možná Jan Ámos ve svých publikacích vyzdvihoval význam přepisování vyřčeného, to nevím, ale silně pochybuju, že by lpěl na okrajích a obalech. Obalený sešit musel být, kdo měl, měl plus, kdo neměl, měl mínus a byl vystaven posměchu učitelky, která většinou ještě třídu roztleskávala ve stylu děti, zasmějte se mu…

Možná patříte mezi ty, pro které tohle vzdělávání dávalo smysl. Možná jste si pročítali své poznámky v sešitu a - to je pro mne naprosto nepředstavitelné - taky jste se z nich učili! Jak říkám: jiný svět!

Pro mě to hlavně na druhém stupni bylo cvičení v rezistenci. Učitelka rozkazovala, já odporoval, ona argumentovala “protože všichni” a “protože jsem řekla”. Není lepší průprava do života, než nedělat věci, které “někdo řekl” a “dělají všichni”, když jde o pitomost typu obalený sešit.

Nemůžu se zbavit dojmu, že vedle “naučit” a “vychovat” bylo hlavním účelem základky “vychovat k poslušnosti”. Ne rozvinout, ne podchytit, ale poslouchat a neremcat.

Nenáviděli mě, nenáviděl jsem je, a nemám nejmenší důvod na ně vzpomínat v dobrém.

Včera jsme byli prezentovat Nejvyšším. To není ta katastrofa, to ani zdaleka.

Po cestě zpátky jsme se s kolegou bavili o všem možném, a on zmínil, že čte komiks Bomba. A že to je dobré. Ani jeden z nás není komiksožrout, nechápeme superhrdiny a podobná komiksová klišé, ale tohle vypadalo zajímavě. Na oplátku jsem mu doporučil svůj oblíbený Maus.

Dojel jsem domů, a jak tak sedím, tak cítím prudkou bolest pod kolenem. A pak v ramenou, na krku, pak na plicích… Trombóza, lekl jsem se. Už je to tady! No, nebyla to asi, snad, trombóza, jen neurovegetativní reakce na vyčerpání a stres, ale tím spíš…

Sjel jsem tedy do knihkupectví pro Bombu, a našel jsem tam i Katastrofu. Tedy plným názvem Rusko 1917 - Katastrofa. Dojel jsem domů, lehnul si a četl.

Katastrofu jsem dal během podvečera. Je to děsivé čtení. Takhle zdálky je vidět každá ta odbočka, kdy se to ještě dalo zvrátit, zachránit, změnit, ale všechno směřuje ke známému scénáři. Je to jako sledovat dokumenty o Černobylu s jejich “Tehdy ještě šlo katastrofě zabránit”.

Bylo tam pár věcí, které nám ve škole možná vykládali, ale školní výklad je lepší rovnou zapomenout. O Kerenském, Kolčakovi, Kornilovi… Pak taky věci, o kterých se tehdy mlčelo, jako třeba role Německa v rozpoutání ruské revoluce. A ačkoli v tomto punktu beru vše, co Zubov tvrdí, cum grano salis, tak je to stále velmi děsivé čtení.

A nejděsivější jsou pasáže o rozkladu armády bolševickou agitací, o tragédii kulturního člověka, o ovládnutí sovětů bolševikama, o strachu ruských důstojníků velet mužikům, co je při útoku střelí do zad a jdou se vzdát, o carovi, který mohl, ale neudělal, o roli jeho ženy… O Leninovi, který zradil své chlebodárce, kteří neprokoukli, že mu nejde o rozbití carismu, ale ustavení vlastní revoluční vlády. O chvílích, které rozhodly, a o chvílích, které by rozhodly, ale už bylo pozdě.

Možná pro každého 45+ by to mělo být povinné čtení.

No a o půlnoci jsem dočetl Bombu.

Ostatně soudím, že nejvíc nám škodí fetiš národního obrození.

Respektive to, jak ho fetišizovali komunisti - a tenhle výklad, sorryjako, se v povědomí lidu udržuje. Furt a furt. Nevím, neptal jsem se ve školách, jestli to učí pořád stejně, doufám, v zájmu dalších generací, že ne, ale trošku se bojím, že to tam furt bude.

Však víte.

“Zlatá kaplička”. Protirakouský odboj. Německý útlak. Habsburské jho. Třista let jsme úpěli!

K tomu si přidejte národovecký patos a strážení kultu, provozované hejvlasteneckým způsobem, který je už trošku směšný…

Chcete vidět příklad? Tak sledujte: Sudetoněmecký landsmanšaft! Dejte tomu dvacet minut, a seběhnou se a začnou pokřikovat o spravedlivé odplatě za válečná zvěrstva a o nárocích a o oprávněnosti odsunu, a když jim dáte trošku maziva, dostanete se až k revanšistům a k tomu, že autor (to jako v tomto případě já) poplivává všechno, za co naši dědové bojovali.

Tak já vám něco povím. Můj děda si s Němcema užil svoje, ale po pravdě řečeno mi víc kladl na srdce, že komunisti jsou kurvy a když mluví, tak lžou. Jen teda když jsme u toho odkazu…

Kdybychom se na to slavné obrození už jako tak nějak vysrali, nechali ho spinkat v učebnicích a místo toho se věnovali současnosti a budoucnosti, bylo by to moc užitečné a prospěšné. Dokud se bude půlka národa nípat do zblbnutí v “odkazu národního obrození”, tak na nějakou formulaci jasného postoje a společných hodnot můžeme zapomenout. To bude furt “…a třista let jsme trpěli!” To není moc dobrý výchozí bod k jakémukoli zdravému sebevědomí. To je výchozí bod ke kňourání a ublíženému trucu.

Pamatujte si moje slova: Dokud bude v lidech živý komunistický výklad národního obrození, nebudou se Češi nikdy cítit jako Evropani, ale vždycky jako ublížená děcka, s pocitem, že se jim ostatní pořád ještě nedostatečně omluvili za třista let útlaku, za mnichovskou zradu a za miliondva dalších křivd na lidech, co jsou stovky let mrtví!

Příště: Když přestanete vnímat Žižku a husity jiráskovskou optikou a nadstavbou “prvního dělnického hnutí”, tak to taky pomůže.

Vyplňoval jsem volební kalkulačku na Aktuálně. Bylo to velmi bizarní (ale to jsem vlastně už psal v předchozí větě). Některé otázky mi utkvěly, jako třeba: “Jste pro to, aby v rozhodování Rady Evropské unie bylo rozšířeno hlasování kvalifikovanou většinou i na oblast společné daňové a zahraniční politiky a evropského rozpočtu?” Sorry, ale moje ochota chápat odešla někde u slov bylo rozšířeno. Nebo ta se zrušením inkluze ve školách - cožpak tam nějaká opravdu je? Nebo elektronické volby - tam jsem proti, ovšem z velmi dobrého důvodu, který obšírně popsal Michal Valášek.

Ale zaujala mě jiná otázka. Tahle:

Měly by být znovu zavedeny poplatky u lékaře a za pobyt v nemocnici?

Myslím si, že by si občan, pacient, měl uvědomit, že lékařská péče není zadarmo, i když je “bezplatná”. Platí to “někdo jiný nějak jinak”. A zavést prvek přímé platby je velmi dobrý způsob, jak to ukázat. Ostatně si vzpomeňte, že na těhle třiceti korunách socani vyhráli volby.

Ale přesto ohledně zavedení poplatků musím říct ne. Ne snad kvůli samotnému faktu platby, ale kvůli tomu, že to, jak to fungovalo, byla strašná píčovina! Já třeba funguju bezhotovostně už možná deset let. Jenže poplatky se nedaly zaplatit kartou. Musel jsem sebou vláčet peníze, které jinak nepoužívám. Doktor si o ně řekl, zdržovalo to mě i jeho, oba nás to otravovalo, a trapné okamžiky, kdy jsem seděl v ordinaci a uvědomil si, že nemám 30 korun, a doktor mávnul rukou, nebyly zas tak zřídkavé.

O zpruzených sestrách, zejména o jedné, která si neodpustila pokřikování “No to jako nemáte třicet korun? No to musíte mít, když sem jdete! No to si zařiďte jak chcete, všichni to zvládnou, tak vy taky!”, ani nemluvě. (Jo, druhý den jsem byl přehlášený jinde.)

Spousta administrativy, nulový efekt. Nebylo to “ukážeme, že zdravotnictví není zadarmo”. Pro mne to bylo “ukážeme, že tě donutíme nosit s sebou hotovost”. Kretenismus stejný jako “musíš s sebou mít kus papíru v plastu, když řídíš auto, protože (nějaký hrozně obskurní důvod o kontrolách v lesích na Šumavě)”.

Když mi umožníte to platit kartou nebo mi pošlete nějaké zúčtování za čtvrtletí, rád zaplatím. Asi spíš to zúčtování, protože terminál do každé ordinace, to by stálo spoustu peněz… Ale to i to zúčtování, že? A ta administrativa…

Takže by ve výsledku dobrý úmysl znamenal větší náklady, než výnosy, a stala by se z něj samoúčelná buzerace s jediným cílem: Edukace obyvatelstva skrze jeho nasírání, která sice nemá efekt, zato je drahá!

Takže: ne!

Pět pravidel, která platí minimálně na českém Twitteru. Začneme od pětky:

Pravidlo číslo 5: Každý post o elektromobilech vyvolá vášnivou diskusi na třicet vláken, co čvachtá ještě tři dny…

Miluju vůni starých tweetů po ránu. Kouknu se na nové reakce a tam vidím něco jako “Vůbec tomu nerozumíš!” Tak jasně, to je samozřejmé, dále viz pravidlo 1, ale co to je tentokrát? Jo aha, něco, co jsem napsal před týdnem. Tak se mrknu, a koukám, že mezitím diskuse nabrala obludných objemů a zasáhla jen v tomhle vláknu asi 40 lidí.

No a nejvděčnější téma pro tohle je, zdá se, elektromobilita.

Pravidlo číslo 4: Každá debata o autech obsahuje nenulový počet lidí, kteří vědí, že by problémy automobilismu vyřešila sdílená kola.

Napiš, žes stál v zácpě, a máš ho tam. Napiš, že magistrát je banda trotlů, co rozkope půlku centra, a máš ho tam. Napiš, že vám rozkopali silnici, že je někde uzavírka, že je někde nehoda, napiš, že sis koupili auto, prodal auto, napiš cokoli, kde bude slovo “auto”, a máš ho tam. Čím prostší, tím neochvějnější. On auto nepotřebuje, takže ani ty. Nepouštěj se s takovými do diskuse. Fakt ne. Opravdu. Ne, vážně: Nedělej to. Jinak se na úplném konci dozvíš, že jsi pitomec, protože to v Kodani funguje, a ty beztak jen chceš poškodit Piráty.

Proč chceš poškodit Piráty? Tvl, co je to za otázku?! To je přeci JASNÉ! A jestli ne tobě, tak jemu jo!

Pravidlo číslo 3: Kdo nabídne nějakou věc na Twitteru, bude po zásluze potrestán.

Už jsem o tom psal, ale rozhodně to sem patří. Twitter je totiž plný chytráků. To by nebylo tak strašné, ale oni touží po tom, aby komukoli vysvětlili, jak je hloupý.

Pravidlo číslo 2: Nikdy nepiš, co sis koupil!

Nikdy. Nikdy! Nanejvýš generickou kategorii. Třeba “Koupil jsem si nový hrnec”. Nebo “Nový notebook”. Nový telefon. Když už to musí být. Jo, bacha, “auto” je výjimka, viz pravidlo 4.

Proč? No protože se vždycky (fakt vždycky, proto to je pravidlo!) objeví někdo, kdo napíše, že:

• Zvolená značka X je hrozný shit, všichni to vědí, takže kdo si koupí X, je debil!
• Značka Y je mnohem, mnohem, mnohem lepší, za stejné peníze, takže kdo koupí X, je debil!
• Značka Z je sice mnohem dražší, ale odborníci (tj. autor tweetu a jeho kámoš) se shodují, že to je zdaleka nejlepší, ještě lepší než Y, takže kdo si koupí křáp, jako je X, tak je debil!
• Značka Q je jediná pořádná značka pro lepší lidi. Pro lidi, co mají styl. X? To je naprosto průměrný šajzdrek, a kdo si ho koupí, je debil a neví, co je dobré! (Je pravda, že od doby, co se Radek usadil a maká na Zootu, tak se množství takových reakcí snížilo napříč Twitterem asi o 50 %)
• Značka X možná cajk, ale zrovna tenhle model M se moc nepovedl, všichni to vědí, takže do tohodle modelu by nikdo neměl vůbec dávat peníze. A pokud jo, tak je debil!
• Značka sem, model tam, ale autor asi neví, že na výrobu každé téhle věci umře pět tuleňů, dvě děti a planeta se ohřeje, takže něco takového si může koupit jen debil!
• Značka X cajk, model M taky cajk, ale ty jsi stejně debil!

A dál se může pokračovat třeba debatou o vykořisťování, o šovinismu, o boomerství, o koloniálním útlaku, o Ferim, o tradičních hodnotách, o migraci, o globálním oteplení, o elektromobilech (viz pravidlo 5) nebo o Bruselu… Všechny tyhle debaty fungují, kupodivu, naprosto stejně jako debata o autech, a je na ně dokonce stejná odpověď: “Tohle by vyřešila sdílená kola” (což je objev, který učinil pan Klobouk).

Pravidlo číslo 1: Čím míň sledujících má, tím je větší radikál.

Zlatý grál všech twitterových pravidel. Jakmile získá váš tweet dosah, tak vám na něj vždycky odpoví někdo, kdo má 14 sledujících a účet z loňska. Čím míň lidí ho sleduje, tím větší to bývá radikál. A když píšu “radikál”, tak mám na mysli i všechny ty doprovodné jevy jako silné výrazy, minimum respektu k pravopisu, neochvějné přesvědčení o vlastní pravdě a ještě neochvějnější přesvědčení, že když nikoho nezajímá, co píše (14 sledujících!), tak že aspoň tebe zajímá jeho názor na tvůj tweet. Plus jako bonus nedostatek smyslu pro humor, nulové pochopení nadsázky a pedantské lpění na doslovnosti a přesnosti (“no a co, že se to do 280 znaků nevejde!”)

No, nezajímá, a zaplaťBambuch za tlačítko “ztlumit”. Zbytek vyřeší sdílená kola!

Z cyklu “Pindy vyhipstřenců, co nerozpoznají víno od náhodného uskupení kyselinek, na food fetish akci”…

Nazval bych to Koncept jakodyby autentické zábavy.

“Tohle víno je dost zábavný a moc pěkný, to mě baví, to mi dejte…” Jasně, dvojka bílého sype historky jak Mirek Donutil!

“Ukažte mi něco, co by mě mohlo bavit!” Hm, tady asi ne, tady máme vína, ale támhle stojí klaun a má jojo!

“Tenhle vinař mi jakoby nenabízí žádný víno, který by mě zajímalo.” No, tak hlavně žes vypil dva litry vzorků, nežs přišel na to, že tě to nezajímá.

“Čepují tady nějaké pivo, které by dávalo smysl?” Jo, vole, Kantův ležák 11°!

“Teď bych měl zaplatit já, aby to jakoby dávalo nějakej smysl.” Kámo, ani kdybys upsal válečnou půjčku, tak to tvoje pindání smysl mít nebude!

“Pil jsem nedávno nějaký víno, a to mi teda autentický moc nepřipadlo…” Tak ještě že ti připadá autentická veganská zmrzlina!

PS: Je to jídlo a pití! Může být dobré, špatné, důmyslně vymyšlené, dokonalé, rafinovaně poskládané, ale kurva - mluvíte o jídle, nebo píšete Ioneskovu hru?

Tady vidím velký špatný…

A picu mesice by jsme meli ...... #nevimdal pic.twitter.com/NHPn0Hv9DX

— PJ (@jahoda_) August 25, 2021

Nepřekvapí, že pan zákazník chtěl vyrobit web na prodej bylinkových čajů.

Což mě přivádí na skvělý byznysplán. Něco jako byl svého času NucleoSTOP, tedy legendární filtr proti energii z jaderných elektráren. Zdarma to dávám k dispozici, pokud na to máte žaludek:

• homeopatikum proti očkovaným (cukr, 280 Kč / balení)
• dezinfekce, kterou okolo sebe rozprášíte, abyste neutralizovali spike proteiny z očkovaných (destilovaná voda, ovšem aktivovaná UV světlem, 800 Kč za lahvičku s rozprašovačem)
• energetizační obrazec proti biorezonančním parazitním frekvencím, co šíří očkovaní (1900 Kč za obrazec, pozor, pokud obrazec zkopírujete na kopírce, ztratí svou energii, protože kopírky pracují na podobné frekvenci)
• bylinná směs pro vnitřní očistu od spike proteinů (hluchavka, podběl, lopuch, 350 Kč za balíček)
• vaginální náplast pro případ styku s očkovaným (990 Kč za náplast - je to drahý, protože to musí účinkovat zpětně. Nechrání proti početí.)
• těhotenská pitná kúra pro ochranu plodu před spike proteiny (soda a glukóza, 1200 Kč za týdenní balení)
• těhotenská pitná kúra, která vrátí změny DNA plodu - to pro případ, že paní otěhotněla s očkovaným (totéž jako předchozí, ale za 1900 Kč)

Ještě nějaké nápady?

Situace je daná. Není dobrá, není katastrofická.

No dobře, to je věta jak od seriálového Djatlova. Tak jinak: Situace je daná. Směr je jasný. Můžeme se dohadovat, jestli je v našich silách s tím cokoli udělat.

Můžeme se k tomu postavit dvojím způsobem. První je fatalistické “po nás potopa” - dost možná i reálná. O tomto způsobu se nemá smysl rozepisovat.

Druhý způsob je realistický: “Budeme dělat, co je v našich silách, ale nikdo nám nezaručí, že to dopadne dobře. Ani že to dopadne přijatelně. Počítáme s tím, že to může, i přes veškerou snahu, dopadnout špatně, ale přesto se musíme snažit.”

Tohle je, myslím, reálná cesta. Přestaňme lhát dětem, že to dopadne dobře, když se udělá nějaký soubor opatření. Místo toho pojďme udělat to, co se dělá ve firmách, když se vybírá vhodné řešení. Pojďme si ta opatření položit vedle sebe a zhodnotit jejich efekt z pohledu západní země, které se tím zabývají nejvíc. Nějak takto - a připouštím, že se mohu mýlit:

Třídění odpadu

• Jaký to má vliv na současný komfort života? - velký, převážně pozitivní. Nutnost třídit doma není nic, co by nešlo překonat
• Jak moc budou lidé muset změnit svoje chování? - minimálně. Třídit.
• Jak moc to bude pro lidi nákladné? - minimálně
• Je možné to udělat celosvětově? - dost možná ano
• Pokud ne, změní to nějak ekonomickou situaci tam, kde se to zavede? - nejspíš ne
• Předpokládá to skokový rozvoj současných technologií? - ne
• Naráží to na limitované zdroje? - zatím ne
• Je součástí plánu něco, co zatím nemáme, ale doufáme, že to budoucnost bude umět vyřešit? - pomohlo by to…
• Pomůže to změnit trend? - minimálně
• Stačí to pro změnu trendu? - ne

Politickým rozhodnutím protlačené elektromobily

• Jaký to má vliv na současný komfort života? - obrovský, zejména pokud se hovoří o tom, že “auto nebude pro každého”.
• Jak moc budou lidé muset změnit svoje chování? - výrazně
• Jak moc to bude pro lidi nákladné? - výrazně
• Je možné to udělat celosvětově? - ne
• Pokud ne, změní to nějak ekonomickou situaci tam, kde se to zavede? - ano, negativně
• Předpokládá to skokový rozvoj současných technologií? - velmi
• Naráží to na limitované zdroje? - ano
• Je součástí plánu něco, co zatím nemáme, ale doufáme, že to budoucnost bude umět vyřešit? - ano
• Pomůže to změnit trend? - lehce
• Stačí to pro změnu trendu? - ne

Efektivnější výroba

• Jaký to má vliv na současný komfort života? - obrovský
• Jak moc budou lidé muset změnit svoje chování? - minimálně
• Jak moc to bude pro lidi nákladné? - lehce
• Je možné to udělat celosvětově? - postupně ano
• Pokud ne, změní to nějak ekonomickou situaci tam, kde se to zavede? - ano, pozitivně
• Předpokládá to skokový rozvoj současných technologií? - ano
• Naráží to na limitované zdroje? - ne
• Je součástí plánu něco, co zatím nemáme, ale doufáme, že to budoucnost bude umět vyřešit? - ano, ale nikoli nezbytně, stačí evoluce
• Pomůže to změnit trend? - lehce
• Stačí to pro změnu trendu? - ne

Jaderná energie

• Jaký to má vliv na současný komfort života? - obrovský
• Jak moc budou lidé muset změnit svoje chování? - minimálně
• Jak moc to bude pro lidi nákladné? - lehce
• Je možné to udělat celosvětově? - postupně ano
• Pokud ne, změní to nějak ekonomickou situaci tam, kde se to zavede? - ano, pozitivně
• Předpokládá to skokový rozvoj současných technologií? - ne, stačí evoluční
• Naráží to na limitované zdroje? - mírně
• Je součástí plánu něco, co zatím nemáme, ale doufáme, že to budoucnost bude umět vyřešit? - v malé míře
• Pomůže to změnit trend? - lehce
• Stačí to pro změnu trendu? - ne

Energeticky úsporné technologie

• Jaký to má vliv na současný komfort života? - minimální
• Jak moc budou lidé muset změnit svoje chování? - minimálně
• Jak moc to bude pro lidi nákladné? - lehce
• Je možné to udělat celosvětově? - postupně ano
• Pokud ne, změní to nějak ekonomickou situaci tam, kde se to zavede? - ano, pozitivně
• Předpokládá to skokový rozvoj současných technologií? - ne, stačí evoluční
• Naráží to na limitované zdroje? - spíš ne
• Je součástí plánu něco, co zatím nemáme, ale doufáme, že to budoucnost bude umět vyřešit? - nikoli nezbytně
• Pomůže to změnit trend? - ne. Úspornější technologie nemusí vést k úspoře
• Stačí to pro změnu trendu? - ne

Omezení výroby masa

• Jaký to má vliv na současný komfort života? - výrazný
• Jak moc budou lidé muset změnit svoje chování? - výrazně
• Jak moc to bude pro lidi nákladné? - zásadně
• Je možné to udělat celosvětově? - ne
• Pokud ne, změní to nějak ekonomickou situaci tam, kde se to zavede? - ano
• Předpokládá to skokový rozvoj současných technologií? - ne
• Naráží to na limitované zdroje? - možná
• Je součástí plánu něco, co zatím nemáme, ale doufáme, že to budoucnost bude umět vyřešit? - ne
• Pomůže to změnit trend? - ne
• Stačí to pro změnu trendu? - ne

Uhlíková daň

• Jaký to má vliv na současný komfort života? - výrazný
• Jak moc budou lidé muset změnit svoje chování? - výrazně
• Jak moc to bude pro lidi nákladné? - zásadně
• Je možné to udělat celosvětově? - ne
• Pokud ne, změní to nějak ekonomickou situaci tam, kde se to zavede? - ano, negativně
• Předpokládá to skokový rozvoj současných technologií? - ne
• Naráží to na limitované zdroje? - ne
• Je součástí plánu něco, co zatím nemáme, ale doufáme, že to budoucnost bude umět vyřešit? - ne
• Pomůže to změnit trend? - nějak ho změní, ale nelze předvídat, jaká změna nastane
• Stačí to pro změnu trendu? - ne

Omezení letecké dopravy

• Jaký to má vliv na současný komfort života? - výrazný
• Jak moc budou lidé muset změnit svoje chování? - výrazně
• Jak moc to bude pro lidi nákladné? - mírně
• Je možné to udělat celosvětově? - ne
• Pokud ne, změní to nějak ekonomickou situaci tam, kde se to zavede? - ano, negativně
• Předpokládá to skokový rozvoj současných technologií? - ne
• Naráží to na limitované zdroje? - ne
• Je součástí plánu něco, co zatím nemáme, ale doufáme, že to budoucnost bude umět vyřešit? - ne
• Pomůže to změnit trend? - ne
• Stačí to pro změnu trendu? - ne

Jistotu nám nedává nic. Racionální je vyvážit přínosy, rizika a ztráty tak, abychom se nestřelili do nohy víc, než je nezbytně nutné. Kombinujte, drazí…

Možná, ale fakt jen možná, bychom měli zkusit uvažovat nad tím, že kromě metod boje proti taky připravíme nějaké strategie pro přežití. To kdyby se ukázalo, že skeptici měli pravdu a bojovalo se, obrazně řečeno, proti posunu kontinentů.