Ráno jsem vylezl před dům, ale uklouznul jsem na náledí a potloukl se. Tak jsem šel zas domů.
Doma jsem si vzpomněl na to, že v Leningradě žil kupec Fabjanin, který chtěl dělat komika, ale lidi po něm plivali, protože nebyl vtipný. Tak si najal Koščeva, aby mu psal fóry, ale pokaždé, když mu Koščev říkal vtip, všichni okolo se smáli, jen kupec Fabjanin nadával: “To má být vtipné? Vysvětli mi, Koščeve, čemu se smějou?” Potom po Koščevovi hodil polenem. Tak Koščev odešel a dal se k divadlu.
Pak jsem si vzpomněl, že Černych v Šašlikovu jedl polévku s nudlemi a zbláznil se přitom, běhal po rynku, zastavoval lidi a říkal: “Vidíte, polévka!” Nakonec si lehnul na lavici, a tak ho museli odnést za humna i s tou lavicí a položit k hnojišti. Ani nevím, co je s ním dneska. Šušká se, že jak ležel na té lavici, vyskočila z něj vlastní důležitost a udusila ho.
A Skarjabinu s velkou hlavou v práci nemohli vystát, tak ji povýšili. Od té doby se jí hlava ještě zvětšila a ona už vůbec nepracuje, jen celé dny sedí a pozoruje ji.
Sprostý koželuh Uščaděnko zase všem nadával, tak mu vyřízli jazyk. On ale sednul a psal nadávky. Tak mu usekli ruku. On druhou dělal sprosté posunky. Tak mu usekli i druhou. On začal vystrkovat na lidi zadek. Tak mu ho zmalovali bejkovcem. On se začal nechutně šklebit. Nabančili mu, Uščaděnko opuchl a už nemohl dělat ksichty. Pak se naučil břichomluvectví a nadával břichem, ale už nikoho nezajímal.
Při vzpomínce na ty lidi jsem radši vstal, vylezl před dům, uklouznul na náledí a znovu jsem se potloukl.