Když jsem poprvé někdy v roce 2003 narazil na člověka, co mi v komentáři napsal “Žádám o respekt!”, vysmál jsem se mu a znectil jsem ho na tři doby. Od té doby si pamatuju větu, kterou jsem mu napsal na cestu do Útulku Lidí Dotčených ADentovskou Arogancí, totiž: “O respekt se nežádá, respekt se získává!”
A tak to je i o dvacet let později. O respekt můžete žádat tak maximálně v trafice, a i tam si dejte pozor, abyste to vyslovili s velkým R na začátku, jo? A trafika je taky jediné místo, kde Respekt dostanete, když o něj požádáte (a když si za něj zaplatíte…)
Protože, a to si zapište za uši, respekt, ten s malým R na začátku, ten, v němž je obsažena i úcta a uznání, je věc, kterou vám dávají jiní lidé tehdy, pokud si ho v jejich očích vybojujete tím, že jste nějak dobří, že něco umíte, zvládáte, víte, no zkrátka že jste respektu-hodní.
Tohle všechno funguje: Umět, vědět, zvládat, dokázat… To vám získá respekt a uznání. Je toho docela dost, co? Naopak jsou dvě hlavní věci, které vám respekt nezískají stoprocentně:
Zaprvé: žádat o respekt. Kdo žádá, ukazuje, že nemá jinou možnost. Že neumí, neví, nezvládá, nedokáže, a tak mu nezbývá než žádat. Většinou na základě toho, že si myslí, že na to má nárok.
A to je druhá věc, která vám respekt a uznání nezíská: čekat, že na to máte automaticky nárok. Myslet si, že máte nárok na to, aby vás ostatní respektovali a uznávali, protože jste přeci, cojávím, člověk a máte názor. A protože máte názor, tak ho musí ostatní respektovat, nebo tak něco.
Jenže tak to s respektem není (s Respektem ano, ale to je jiný příběh). To, že jste nějací, nebo dokonce nějací jiní, vám nezakládá automaticky nárok na uznání u každého člověka, s nímž se potkáte. Můžete oprávněně požadovat, aby vás ostatní nezavrhovali, aby se k vám chovali neutrálně, aby vás nediskriminovali v přístupu k právu, práci či veřejnému statku, ale nárok na uznání, to fakt ne.
Svůj názor si můžete veřejně šířit jak chcete. Moje svoboda je ho neposlouchat, dokonce, a teď se třeba vztekněte, jím mohu pohrdat a označit ho, cojávím, za horečnaté blouznění vesnického idiota. Není totiž živé moci, které kohokoli donutí respektovat a uznávat vaše názory, když pro něj vaše názory respektování a uznání hodné nejsou.
Jenže respekt se stal v současnosti, plné práv a nároků, skoro fetišem, takže disrespekt bere každý vořežprut jako útok na osobní integritu, takže si to vztáhne osobně, začne kňourat, že lidé nerespektují jeho právo na názor (kecy!), že tím vlastně nerespektují jeho jako jedince (megakecy!) a že by za to měl někdo všechny nerespektující pořádně pojebat, protože respekt musí bejt a být respektován je základní lidské právo, ba co dím: Nárok!
Pche!