Co budeme dělat?

cover

Muselo to přijít, a taky to chodí, docela často. Totiž chvíle, kdy přesycení zprávami přejde ve vybití vzteku, a po něm následuje fáze zoufalství a otázka: Co budeme dělat?

Ne, teď nemluvím ani o společnosti, ani o ničem tak velkém. Otázka padá u nás doma a znamená: Co budeme dělat my, ty, já?

Co s tím můžeme dělat? Jak tomu zabráníme?

Dívám se na to zleva, zprava, a je neoddiskutovatelné, že se dějou věci, které nemůžu ovlivnit. Můžu před nima varovat, ale tím je nezastavím. Lidé, kteří to mají slyšet, neposlouchají ani vědce, ani politiky, ani elity (na ty jsou tu obzvlášť alergičtí), ani novináře, ani herce, zpěváky (no…), ani učitele, doktory… Čtou nanejvýš věci, které vypadají jako zápisky ze všeruského sjezdu vesnických idiotů.

Nemůžu jim říct “hele, buďte rozumní”. Nedokážu to vysvětlit nikomu jinému než sobě. Ale něco musíme dělat. Co?

Já vám řeknu, co budeme dělat, i kdyby trakaře padaly: Budeme se chránit, vyhýbat rizikovým místům, rizikovým kontaktům a dbát na zvýšenou hygienu.

Ne snad “pro vládu”, pitomci. Pro sebe to dělám!

Vy si dělejte co chcete. Jezděte na hory, chlastejte bečky na garážových kalbách, choďte do práce s příznakama, dělejte jak myslíte. Jo, já vás chápu, že si nemůžete pomoct, souhlasím s tím, že se na vás stát vysral, ale je mi to jedno: svým chováním ohrožujete i mě, a dokud to tak bude, tak se vám hodlám vyhýbat.

To je jediné, co s tím vším můžu dělat, a tak to dělat budu.