Užitečný

cover

Nejhnusnější slovo, co sem zavlekli bolševici, není ani kolchoz, ani internacionála, dokonce ani diktatura proletariátu, ale slovo kádrovák. Někdo, kdo hodnotí cizí lidi z hlediska politického, a podle svého hodnocení rozhoduje o tom, komu se dopřeje a komu se nasere. Něco jako domovní důvěrnice ve verzi turbo.

Duchovních pohrobků má tahle kreatura několik, a nejprotivnější z nich je mrcha, zvaná dobrovolný dozorce nad užitečností ostatních lidí. Určitě jste je už potkali. To jsou ti duševní nedomrdci, kteří přijdou, když třeba napíšete něco o tom, co děláte, a položí otázku: “A co kdybys dělal něco užitečného?”

Vůbec nad tím nepřemýšlejte.

I kdybyste stavěli deset tisíc origami, i kdybyste každý den zakreslovali na okno pozici Slunce nebo sypali mandaly, cokoli z toho je užitečnější než odpovědět takovému chcípákovi; brát ho byť jen na zlomek sekundy vážně. On ve skutečnosti nepřišel zkoumat užitečnost toho, co děláte, vůbec ne. Víte, jak se ta věta překládá? Takhle: “Vůbec nerozumím tomu, co děláš, ale vidím, že tě to těší, a to mi vadí, já nechci, abys z toho měl radost, tak ti tu naseru trochu toxickýho rejpnutí, aby sis o sobě moc nemyslel, idiote!”

A máte to i s kapkou starého dobrého povýšení, kde mezi písmeny trčí přesvědčení, že jeho starosti jsou kosmické a světodějné, zatímco vy jste v jeho očích mrvná hnida.

Vidíte, nemusíte se tím trápit. Máte svoje lidi, kteří vás za to chválí, děkují vám za to, platí vám za to? Tak děláte užitečnou věc, a frustráti nechť si trhnou. Kdo pronese “a co kdybys dělal něco užitečného?” neukazuje svou nadřazenost, jak si myslí, jen svou omezenost.

Ne, vážně, jestli jste kvůli takovému pitomci zapochybovali, tak nemusíte. Víte, jak poznáte, že děláte něco užitečného? Člověk, který dělá opravdu něco užitečného, se většinou nemusí starat o to, co dělají ostatní lidé, a už vůbec nemá čáku hodnotit, zda je to dostatečně užitečné. Stará se o svou práci a o lidi, pro které to užitečné je.

Dobrovolný dozor nad tím, jestli jiní lidé tráví svůj čas užitečně, si slušný člověk odpustí a rozumného ani nenapadne, aby se do něčeho takového pouštěl.

Kádrování totiž sluší jen charakterovému hnoji.