Staré investorské přísloví říká, že trh dvě třetiny času roste a třetinu času klesá.
A tak volně navážu na včerejší zápisek a zkusím se podívat dál než na březen. Ten je ostatně zítra, a není sporu, že v něm oslavím (pokud je tedy co slavit) své nejvypráskanější narozeniny ever.
Nakašlat na březen i duben. To budeme na dně. Nakašlat na červen až říjen, to se na tom dně budeme válet. Ze začátku fakticky, kvůli viru, ke konci mentálně a morálně, kvůli naprostému rozkladu a volbám. A pak přijdou volby.
Je jedno, jak volby dopadnou. Když to lid zase posere, tak se to jen prodlouží, zhorší a zradikalizuje, ale to je fakt jedno, protože jednoho dne se trend otočí a začne se to zvedat.
Myslím, že lidi jako vy a já by se teď, když bude zjevně dost času a politická situace nebude vyžadovat zvýšené pozornosti, protože bude furt stejně dementní, měli soustředit na kroky, co bude potřeba udělat PAK, a být připraveni.
Protože nade vší pochybnost jsou některé věci jisté:
- parlamentní levice to nedokáže, ta umí jen zaseknout sekeru,
- parlamentní střed, tradičně zvaný pravice, to nedokáže, protože, sorry, ale jejich jediný intenzivně procvičovaný skill je říkat, jak by to udělali líp,
- parlamentní “nestrany”, a ano, myslím ANO, jsou schopné jen zaseknout sekeru jak levice a nakoupit za to hlasy,
- neparlamentní bolševici, co se chystají svrhnout kapitalismus, se neustále dokola cvičí na využití jakékoli situace, kdy vylezou se svou agendou a začnou ji tvrdě prosazovat - a kdo pamatuje, tak ví, že jejich řeči o “přežitém pravo-levém dělení a nutnosti pojmout dobu komplexně” znamenají “ukončit souboj idejí a nahradit ho svými”,
- neparlamentní nár-soc jsou připraveni. Sice se přitom střelí do vlastní nohy a převrat skončí v neděli večer, protože v pondělí ráno musejí do fabriky k pásu, ale svou pitomostí mohou napáchat spoustu škody…
Zkrátka a dobře: spoléhat na parlament a současné politiky, že věci napraví, je jako spoléhat na láhev rumu, že napraví kocovinu po týdenní chlastačce.
Jako vždycky nanejvýš vytýčí rámec, a lidi se v něm budou muset postarat o zbytek.
A bude to spousta práce. Samozřejmě, byl bych rád, kdyby se stát po prožitém šoku rozhodl, že třeba modernizuje agendu, nebo že něco udělá se svými nulovými logistickými schopnostmi, jak říkal politolog Balík, ale vím, že to je jako čekat na zázrak: bylo by to fajn, ale lepší bude zařídit se nějak po svém.
Bude to dost práce, a jestli bych něco, něco opravdu chtěl, tak vidět skupinu lidí, která jasně řekne: “Jsme v situaci, kdy jsme si rozbili zemi. Jestli ji chceme spravit, musíme se shodnout na tom, co chceme. My chceme toto - a chceme to proto. Takto toho chceme dosáhnout, tohle nám to přinese, tohle se může podělat, tohle bude problém.”
Protože přijde ten den, a je jedno, jestli to bude v říjnu, listopadu, nebo už v červnu, nebo za tři roky, kdy se usadí prach po výbuchu, lidi vylezou ven a řeknou: Tak, a do práce! Tohle musíme uklidit a pak musíme jít dopředu. Máte někdo představu o tom, kterým směrem bychom měli jít?
V tu chvíli je potřeba být připraven. Protože bolševici budou, ti jsou připraveni vždycky, když je zle, ukázat na viníky a říct “nechte to na nás, my to zařídíme”. I nácíčci budou připraveni začít se selekcí.
Pokud v tu chvíli nebude mít ona mýtická mlčící většina připravenou vizi ne nového světa, ale opravy stávajícího, vizi, která respektuje lidskou přirozenost a je ochotna se k přirozenému řešení proiterovat diskusí, tak teprve v tu chvíli bude nutné nad tím, co jsme znali jako Česko, zlomit definitivně hůl. Alespoň pro moji generaci.
PS: Kus toho rozhovoru sem opíšu:
(…) vidíme, že orgány státní správy nejsou v současnosti schopny pozitivní akce, nejsou schopny aktivně kreativně tvořit, budovat. Navykly si v uplynulých desetiletích pouze posuzovat aktivitu někoho jiného – povolovat a zakazovat. Nyní jsou postaveny před výzvu, že mají hygienické stanice v krátké době vybudovat systém trasování, call center apod. Ony ale přitom umí – a v minulosti se to po nich chtělo – zkontrolovat, jestli skauti na táboře náhodou nekrájí zeleninu na stejném prkýnku jako pečivo. Pravděpodobně státní správa pasivním charakterem své činnosti nepřitahuje kreativní organizátory – a neumí je teď najmout.