“Prohrál jsi, Nováku. Máš smůlu. Nepočítal jsi s umělým chrupem řidičky trolejbusu!”
Tak tuhle seriálovou hlášku asi pamatují jen opravdoví fajnšmekři. Přitom byl seriál prošpikovaný velice vtipnými narážkami, vtípky a ironií, ačkoli jste to jako děti možná nevnímali.
“Milí diváci, pro zpříjemnění vašeho večera jsme pro vás připravili reportáž o novém zavlažovacím systému dolnělhoteckého JZD.”
Jako dítěti mi to připadalo naprosto všední, takovéhle kydy v televizi říkali pořád. Tu ironii tam slyším až dneska. A zjevně není nezáměrná. Dozvěděl jsem se například, že z druhé série, ano z té, kde Ládínek cestuje po planetách, byl jaksi vypuštěn první a poslední díl. V tom prvním s placatou planetou se pokrokový bakalář vyjadřuje proti všeobecné tuposti, prosazované vládcem, Velkým Placákem, a říká věty jako “skloňování a časování nám dává schopnost rozvinout myšlení”, na což mu Placák odpovídá: “Rozvinuté myšlení, to hrozba pro každý vladař, takže to tady přísně zakázáno!” Ládínek to glosuje slovy: “Co taky čekat od placatého mozku!?”
Na té poslední planetě, Na hlavu postavené, jsou zase všichni králové a vládci a všichni kralují a vládnou Pracující dělnické třídě, což je jeden člověk, který tvoří hodnoty. No, chápu, legrácky a narážky na pracující třídu projít nemohly.
A tak jsem jako dítě nesmírně zbožňoval lety gumovým Guliverem po šílených planetách, protože jsem byl takový sedmdesátkový kosmogeek, i když jsem měl pocit, že vlastně nevím, jak se k té raketě Vladimír S. dostal (říká to v tom prvním dílu) a jak to vlastně skončilo. Ale nevadilo mi to. Dobrodružství byla skvělá.
I to cestování kolem světa.
O parodii na maloměšťáka s prapravnukem zvaným Sm Lom Os (protože Smolík Lomeno Osmi - to celé na druhou) ani nemluvě.
Ale stejně si celý národ pamatuje jen paní Gábi a její nesmrtelnou větu.
“Ach, maminko, proč jsem si já, nešťastná, nevzala Pištu Hufnágla?!”