Studenti

cover

Neznám je. Ani jednoho. Představuju si je jako… no, bude mi 48 let, tak jak si asi osmačtyřicetiletý představuje studenta střední školy: takoví ti mladí. Když mi bylo tolik jako jim, bylo jiné století. Co dím: Jiné tisíciletí. Jiná geologická éra. Ale myslím, že tam někde uvnitř jsme byli stejní. My tehdy a oni dnes.

Mluvím, aby bylo jasno, o účastnících novinářské soutěže StudentCovid. Sešlo se během dvou měsíců skoro sto příspěvků od studentů středních škol, a teď vyhodnocujeme. První výběr: máme zvolit patnáct finalistů. Moji milí, právě jsem s těžkým srdcem vybral třicet jedna příspěvků! Ještě polovinu musím škrtnout, a fakt nevím, jak na to.

Když nám bylo tolik, kolik jim, tak nám taky tehdejší dospělí říkali leccos, hlavně tedy “co z nás bude”, když furt hrajeme ty hry na těch počítačích, vysedáváme po hospodách, chodíme na akcičky a kalbičky, neučíme se… No, co by z nás bylo: jsme dnes totéž co byli oni tehdy, jen v něčem lepší a v něčem jiní. Horší? Nemyslím si že en bloc. Spíš jak kdo.

Protože tak to je. I když jednotlivé případy a výseky z reality můžou vypadat hrozivě a strašně, tak ale s odstupem a z větší perspektivy se svět zlepšuje. Můžeme polemizovat o rozdílném nazírání slova “zlepšovat”, můžeme křičet, že to tak není, a dramaticky přitom ukazovat z okna, jak je to teď venku hrozné, ale podle mého jde o soudy z příliš krátké perspektivy.

Z těch třiceti příspěvků, které jsem vybral, je jasně vidět, že mám k optimismu důvod. Ti dnešní mladí, a říkám to vždycky, nejsou tak strašní, jak se dospělým, usmýkaným denní rutinou v práci, zdá. Nejsou větší lemplové, nejsou víc roztěkaní ani drzí, jsou jen dál. Stejně jako jsme byli my. Nelámal bych hůl, fakt ne.

Já tam čtu třicet velmi bystrých postřehů, úvah i komentářů, nad kterýma by lecjaká redakce oblízla všech deset. Autorky a autoři (jo, mám ve shortlistu víc příspěvků od holek) jsou orientovaní, sečtělí a, což je nejlepší, nabízejí pohled na současnou situaci ne z perspektivy dospělých starostí (fabriky, nemocnice, finance, smrt), ale z pohledu, který spousta dospělých už dávno nemá: Budoucnost, vzdělání, nejistota a sebejistota.

A to všechno sakramoc potřebujeme.