Víte, co bych si přál?
Nejsem Miss, nechci světový mír ani odstranění genderové nerovnosti. Nejsem woke, takže mi je jedno… spousta věcí.
Má přání jsou úplně obyčejná, nudná a boomerská. A skromná.
Přál bych si, abych se dočkal zrušení úplně nesmyslných povinností “mít u sebe něco, aby z toho případně orgán zjistil to, co stejně dávno ví”. Příklad? Zelená karta, nebo malý techničák.
Taky by mělo být ve vyhlášce, že na semaforu je možné na červenou odbočit doprava, pokud není řečeno jinak. Jako v Americe třeba. A zrušit fetišizaci levého pruhu a na dálnici dovolit jízdu “v libovolném pruhu”.
Když v tom budeme, tak bych si přál zrušení věci, o které z historické zkušenosti víme, že reálně ničí životy i majetky, totiž sčítání lidu. Navíc vynucené hrozbou pokuty. A kecy o tom, jak je to “nezbytné”, si nechte pro státy, kde to tak není, kde se třeba jen zeptají, anebo pro století, kdy stát stejně všechno ví (jako u toho techničáku), ale provozuje rituál ponížení občana úřadem za účelem posílení pravidla “když se zeptáme, tak ty musíš odpovědět!”
Taky to šoupání časem. Je mi jedno, jestli letní, nebo zimní, ale, kurva, jeden. A je mi jedno, že vy máte pocit, že “v létě musí být v deset večer světlo”, ale nechcete “vstávat za tmy”, nebo zas “za světla”, nebo co že vám to vadí.
A jestli můžu mít jedno opravdu hodně srdečné přání, na které si rád počkám, tak prosím: Damnatio memoriae na ruského švába. Anebo jen zákon ve znění “Prezident Zeman se podílel na úpadku a rozkladu státu i morálních hodnot.”
Díky!