Důvěra

cover

Nemám rád opakování.

Nemám rád opakování.

Proto nemám rád, když se opakuju.

Ale musím se opakovat, i když nemám rád opakování…

Jestli je něco úplně nejvíc symptomatické pro Českou republiku léta Páně 2021, je to totální rozvrat důvěry.

Stát každým svým krokem, každým gestem, každým prdem ukazuje, že občanům a priori nevěří. Nevěří. Nic.

Včera zrovna nějakej ten ministrant prohlásil, že test si musí udělat každý picmoch na pracovišti, protože kdyby si ho dělal doma, tak by podváděl. No to jsem měl chuť řvát “Ty čuráku zvadlej, sám jseš podvodník!”

Pak druhý vemeno vymyslí legendární “potvrzení o tom, že jsem se s nikým nepotkal”. A že policajti budou kontrolovat, esivá vobčani v karanténě seděj doma.

Ale není jedinej, to je jedno plezmero vedle druhýho, a nejen stát, ale i hen ti “kapitáni průmyslu”. Ne, to nejde, musej do práce, tedy na konkrétní místo, a makat od do! A nemocenskou v karanténě ne, to by se házeli marod. A tak dál, celej festival kretenismu by se z toho dal uspořádat.

No, a co dělají vobčani se státem, kterej jim každým gestem, každou vyhláškou a každým ministerským moudrem řve do ksichtu: “Nevěříme ti, dokaž, že nejsi hajzl”? No co by dělali: Nevěřej mu!

Jak to bylo v Comebacku: “Varování ministra zdravotnictví: Poslech motivačních CD může poškodit vaše psychické zdraví… Zkusíme to?” - “Ty nevěříš ministrovi zdravotnictví?” - “Ne.”

Blbý teda jsou dvě věci, zaprvé že občani nevěřej ani ve chvíli, kdy náhodou - ano, stává se to - něco udělá dobře. A zadruhý pak to, že když stát nevěří občanům a občané státu, tak na co si jsou? K čemu je stát občanům a k čemu občané státu?

K čemu je mi stát, který mi nic nevěří, že?

(Zitra si řekneme, co s tím, jo?)