Ne, nemyslím Word, Notepad ani Sublime či VS Code. Myslím člověka editora.
Pokud zrovna neděláte v médiích, tak tu profesi asi moc neznáte. Dovolte mi stručné představení: Editor je člověk, který třeba v novinách bere články od autorů a stará se o to, aby měly hlavu a patu, aby z nich čtenář pochopil alespoň přibližně, co se autor snažil sdělit, aby tam našel případné nesmysly či protimluvy, podivné formulace a tak dál. Někdy se autor až diví, co že to vlastně napsal, ale věřte mi: dobrý editor udělá z vašeho článku článek mnohem lepší.
Druhá část editorské práce je poskládat stránku, novinovou nebo webovou, tak, aby byla ke čtení. Vypíchnout to podstatné, vyhodit to, co se nehodí, zkrátka se postarat o to, aby to celé “sedělo”.
V iHNedu bylo kdysi několik editorů, co si pamatuju, tak třeba Vašek Kozák nebo Tomáš Málek, ale padli za oběť slučování s Centrem a zůstal jeden jediný, totiž Honza Kubita. On byl ten, kdo většinou vybíral, co půjde na titulku a co jen do rubrik. Rád jsem si s ním povídal, když se zastavil u stolu, protože měl zajímavé postřehy, nad věcma přemýšlel, zkrátka debaty s ním nebyly promarněný čas.
Ale to jsem odbočil. Teď vedeme s různými lidmi stran zpoplatnění Infa debaty, které jsou někdy hodně obecné, o tom, jak lidé vnímají média a podobně. A několik lidí mi nezávisle na sobě říkalo, že mají své oblíbené autory, které chtějí číst, akorát že jsou v různých médiích. A kdyby šlo vybírat, bylo by to úplně skvělé.
Což mě přivedlo na jednu zajímavou vzpomínku z rozhovoru s Erikem Taberym. Mluvili jsme spolu o Hospodářkách a obecně o tom, jak on, jako extrémně mediální člověk, vlastně vnímá média. A on povídal, že sice denně v práci zachytí spoustu zpráv, ale přesto trpí syndromem FOMO, tedy strachem z toho, že mu něco důležitého v té záplavě unikne (Fear Of Missing Out). A proto že čte papírové noviny. Jsou sice proti online médiím velmi pomalé, ale dávají mu něco, co online média moc nedělají. Tištěné noviny totiž kvůli svému omezenému rozsahu musí udělat velmi ostrý výběr, co zařadí a co ne. Proto, říkal, má několik oblíbených titulů, které si přečte s vědomím, že “pokud je něco fakt podstatné, napíšou o tom”.
Vlastně nečte ani tak autory, ale tituly - tedy defakto věří jejich editorům, že vybrali to, co je důležité.
Podobný efekt kdysi fungoval na blozích - četli jste pár blogů od lidí, u nichž jste věděli, že vám předvyberou odkazy na něco fakt zajímavého. A věřili jste jim tak, že i když odkázali na něco, co nebylo zrovna z vašeho oboru, dali jste tomu šanci.
Protože problém dnešní doby není ten, že je málo informací. Problém je, že jich je hodně. Hodně moc. A tak se sakra hodí někdo, kdo vám je předvybere a můžete mu věřit.
Můžete mi věřit, když vám řeknu, že je dobré odebírat newsletter Kubitovo čtení na víkend. Honza v něm pošle vždycky několik odkazů na články z nejrůznějších médií a na nejrůznější témata, a já tady přiznávám, že i když to je něco, co mě zrovna na první dobrou nezajímá, dám tomu šanci, a většinou nelituju. Zkuste to, třeba vám Honzovo vidění světa a jeho výběr zajímavých a podstatných věcí sedne jako mně.