Nemám nic proti aktivistům, někteří moji přátelé jsou aktivisté, ale…
Ne, promiňte, to nebylo vkusné. Dělám si legraci, samozřejmě.
Nejdřív se aktivistka, zděšena klimatickou krizí, v Boleslavi vrhla s transparentem před autobus. Informovala osazenstvo o svém zděšení.
Ou kej. Jezdíval jsem kolem Úřadu vlády, a tam občas postávali různí lidé s transparenty. Ekologičtí i neekologičtí, nějaký pán tam měl ceduli, že to jsou všechno vrazi, co už taky, že… Informovat svět o svém utrpení, to je svaté právo každého.
Trochu mě zarazilo, že se nestrhlo větší furore kvůli označování za aktivistku, když ono samo mělo v ruce transparent “Jsem zděšeno…” Čekal jsem povyk kvůli gender assumption, když se na Twitteru pleská játry kvůli nebinárnímu avokádu, ale co už.
No dobře, nechme stranou gender a předpokládejme oslovení “ona”. V pondělí si tatáž zděšená aktivistka přilepila ruku k silnici vteřinovým lepidlem. Zpráva jak z Monty Pythonů, ale vono reál bizár.
Nepřekvapuje, že za tím stojí ekosekta Extinction Rebellion. Klasické instantní vzrůšo pro mladé rebely (a kdo nebyl, že?), i s návodem a lehkým ideologickým působením (kdo nechtěl v mládí zrušit starý prohnilý svět), které se takhle z větší vzdálenosti podobá jak vejce vejci všem těm mírovým hnutím a jiným revolucionářským společenstvím typu “vystraš - využij”, která nezřídka končí v duchu známého úsloví mladí revolucionáři, staří hofráti.
Ale upřímně (bez ironie) je mi líto všech obětí, v nichž sektářská informační bublina vyvolá naprosto reálnou a fyzicky hmatatelnou tíseň a úzkost.