Některé diskusní duely jsou už dávno svedeny, dřív, než vůbec propuknou.
Bolševik navrhne nějakou bolševickou píčovinu, typicky že v zájmu vyššího dobra musí ti, co něco mají, uznat, že to mají neoprávněně, a buď to rozdat jiným, nebo se toho zbavit, nebo za to zaplatit, a ještě zatleskat tomu, že už to nebude.
Bolševika okomentuje někdo a nazve jeho nápad bolševickým.
Bolševikovi kámoši se seběhnou a začnou pořvávat, že v tomhle zaprděném Čechistánu jsou všichni úplně hysterický, když se jim šáhne na jejich pohodlí, a v každé solidárnosti hned vidí komunismus. A už to jede.
A pak dorazí vrchní blahosklonec, který vstoupí do diskuse naprosto nad věcí a řekne, že zatímco se v zaostalém Česku diskutuje o takových samozřejmostech a zaostalí Čecháčci si myslí, že přechčijou kola dějin, co se dávno netočí podle nich, tak v Berlíně už to dávno udělali. Taky v Amstrdámu. No a ve Skandinávii to je už 40 let úplně běžné! Prostě celý svět je zase napřed a se zabedněnýma retardama v Českolandu nemá vůbec cenu diskutovat.
Co na tom, že ve Skandinávii se o tom radši nemluví, v Amstrdámu doufají, že to tiše zmizí na předměstí a v Berlíně to dotuje německý průmyslový kolos, ale neříká se to, bo je to salonunfähig… Důležité je, že bolševický světlonoš zase dokázal, že je ho pro Českou republiku škoda, on by už dávno mohl někde sepisovat traktáty o ještě lepším světě, ale když to musí být, tak teda nosí paprsek pokroku i do ukoptěného zaprděného Česka.
Bolševická mysl, a to není ze mne, to už Čapek popsal, strašně ráda mluví o prostých utlačovaných. Dělá z nich zvířátka, o které se hodlá starat - samozřejmě po svém, protože prostý utlačovaný neví, co je pro něj dobré, a jak je hloupý, tak by si mohl zvolit něco jiného, třeba nějaké materiální statky a požitky. Bolševik se mu rád postará o blaho, ale nejdřív musí utlačovaný povstat a začít se bít s těmi, které bolševik nesnáší: se svobodnými, pracovitými, bohatými a bohatství vytvářejícími. Ti musejí padnout, a až padnou, tak se bolševik ujme osvícené vlády nad těmi utlačovanými, a to teprv uvidíte šťastný svět.
Vylézají zpod kamenů a rozlézají se čím dál víc. Kudy jdou, tam posilují nenávist jedněch k druhým. Poznáte je podle jejich zaťatosti - sveřepého vzteku, fanatismu a totální nesmiřitelnosti. Čím hůř, tím pro bolševika líp.