Mámo! Ema má mísu! Jula míchá trávu. Máma mele Bábu. Ola má kolo. Ema volá: Mámo, Ola jela sama!
Vidíte, vidíte. Ema má mísu, Andrej má knížku a vy máte akorát fotku od táboráku.
Proč je lepší mít knížku než fotku od táboráku? Protože o knížce mluví všichni a všude. Všichni, všichni, všichni, někteří ironicky, někteří kriticky, někteří s despektem, někteří ji četli a věcně v ní poukazují na “chyby”, další ji prolistovali a podtrhali si ironické pasáže, ale mluví o ní. O fotce od táboráku se řeklo akorát “Hm” a jediná legrácka, co proběhla, byla na konto toho, že Fiala neměl sako a lakýrky.
A ten název! Nejdebilnější fráze, signifikantní pro specifickou sféru hovadnosti, a on ji schválí na titul! No to se o tom bude mluvit i ve filosofických rozhledech! To je prostě majstrštyk. Věta, co by byla erbovní pro hovadnost a přitom rozšířená mezi lidma tak, že ji každý pozná, věta, co je používaná doslova i ironicky - já moc takových neznám.
Přitom bohatě stačí náklad tisíc kusů. Sto poslat do redakcí, tam už rozhořčení novináři vědí, jak to amplifikovat, a s devíti sty udělat ještě marketingovou show. Obsah? Prosimvás… Obsah je nezajímavý. Jsem skromný člověk, myslím to dobře, tak proto jako jediný můžu ukázat na ty, co to myslí špatně, a můžu říct kdejakou ptákovinu, hlavně že to vzbudí emoce.
Autor knížky je opravdu chytrý. Bratr Bába nemluví ke svým třiceti procentům. K nim mluvit nepotřebuje. Nemluví ani ke koaličním třiceti procentům. Ty nepřesvědčí. Nemluví k těm, co chtějí volit komunisty, socany a spol. Mluví ke třiceti zbývajícím procentům. Z nich mu stačí, když uloupne pět. Jako v tom vtipu s tygrem: “Myslíš si, že poběžíš rychleji než tygr? - Ne, ale poběžím rychleji než ty!”
Jejich jazykem mluví, ale ví, že na obsahu vlastně nezáleží. A s reklamou mu pomáhá celá opozice. No není to krásně udělané? Jako jo, je to k nasrání, ale je to zahrané fakt dobře.
Proti tomu je táborák i laso záležitost na tři dny. Bohužel.