Nanuk

cover

Tady je, myslím, bída snahy “vyhovět všem” v kostce.

Když nanuka, tak Míšu, jenže páč jste moderní politická strana, tak řešíte jeho uhlíkovou stopu, alergie nebo vůbec použití mléka. A neřešíte to kvůli voličům, řešíte to proto, že “i mezi vámi jsou vegani”.

A tak si vymyslíte rakytníkový nanuk. Rakytník je kyselý, tak to výrobce tluče sladidly. Ne cukrem, cukr nějak taky vadí, a sladidla jsou cajk, i když to je “chemie”, že… Jenže naštěstí po rakytníkovém nanuku hrozí riziko průjmu.

Tak co, vyberte si: bude to Míša, kterého mají rádi voliči, páč jim chutná, ale asi tak jeden ze třiceti konzumentů by držkoval, že je málo uvědomělý a moc bílý, navíc s blackface? Nebo to bude rakytník, který je politicky korektní, ale k posrání?

No naštěstí, naštěstí ještě diskutovali, a pak se shodli: Bude to jahodový sorbet. Ideově jen málo špatný, minimálně projímavý, takže ideální kandidát!

Jediná nevýhda jahodového sorbetu je, že je to hnusný… Něco jako zmrzlé jahody, nadrcené i s tím ledem. Nanuk, který vždycky zůstal v mrazáku jako poslední. Dokonce někdy i v zoufalství otevřený, ochutnaný - a zase uložený do mrazáku s tím, že ho jednou někdo dojí, protože vyhodit to, to by zase byla škoda…