Správný zapálený čekista musel, prostě musel zákonitě jedoho dne dojít do bodu, který v literatuře popsali mnozí - abych jmenoval aspoň jednoho, tak Pavel Kohout v Katyni.
Víte, celý život hledíte na každého kolem sebe a snažíte se dohlédnout do jeho mysli a odhalit v ní ideologický zločin. Záblesky myšlení imperialistického, buržoazního, starého, nekolektivního, internacionálního, menševického, eserského, oportunistického, nerevolučního, trockistického. Zinověvštinu, kameněvštinu, bucharinštinu. Jagodovštinu. Ježovštinu.
Váš zrak najde tyto zločiny téměř kdekoli, téměř na požádání. Jste trénovaní, objevíte to v náznaku v řeči. Později třeba jen v pohledu. U některých lidí už v jejich prosté existenci. U jiných i v jejich neexistenci. V tom, co dělají. V tom, co nedělají. V tom, že nic nedělají, nebo že něco dělají. V čemkoli. Však vy víte, kde se skrývá ledví imperialisty.
A pak, jednoho dne, hledíš na soudruha Beriju, díváš se mu do očí, a najednou ti projede mráz po zádech. Protože vidíš sebe jeho očima. Očima soudruha, který stejně jako ty odhaluje nekomunistické myšlení u jiných lusknutím prstů.
Nejdřív zatajíš dech a říkáš si: Nemůže na mně nic vidět, vždyť já jsem rovný, přímý, zakalený soudruh, který nikdy ani na sekundu nezapochyboval nad tím, kdo je třídní nepřítel. Já jeho pohled ustojím. Dvě sekundy, tři, a najednou ti přes obličej přelétne strach jak poplašená můra, a ty si uvědomíš, že přesně ten moment jsi vídal v tvářích ostatních, v tvářích těch, které jsi sám odhalil jako protikomunistické živly, buržoazní imperialistická prasata, jako dobytek, rochnící se v bahně intelektuálštiny… Byla to ta chvíle, kdy se oni, do té doby přesvědčení o tom, že jsou opravdoví zakalení soudruzi, lekli, že jejich zakalení nevidíš.
Sekunda, kdy se vše zlomí a ty pohlédneš do sebe očima soudruha Beriji. A jeho prostřednictvím vlastně i okem samotného soudruha Stalina. A lekneš se: jsou moje postoje tak pevné? Nezakolísal jsem? Nenačichl jsem? Neposkvrnil jsem se během své dlouhé práce při odhalování třídních nepřátel?
Jsem tak pevný? Nemám i já sám někde v hlavě skrytou myšlenku imperialistickou, buržoazní, starou, nekolektivní, internacionální, menševickou…? Teď, když sám na sebe hledím okem soudruha Beriji, tedy vlastně i okem Stalinovým?!
Pod pohledem Stalinovým jste i vy kolísající, nepevní… zrádci! Plni oportunismu a plni ideologicky zvrácených myšlenek. A čím déle se do sebe díváte, tím víc jich vidíte.
Nakonec padnete na kolena a přiznáte se. Sami jste třtina, sami jste morální bahno, vy, kteří doteď odhalovali jedním pohledem šovinismus, kolonialismus, útlak, útisk, cisplaining, mansplaining, transfobii, rasismus, LGBTQfobii, boomerství, ano, vy sami, bystří kádrováci myšlenek, zjistíte, že jste sami vinni!
(Věnováno Josefu K. a paní Pixové)
Mlčeti zlato. pic.twitter.com/TUUUcDPSqg
— František Lavička (@FranzLafka) July 28, 2021