Jó, to byly časy, když Verne ještě Jules…
Ne, jinak: Bavili jsme se s Jenem Kubitou kdysi o tom, jak se proměňují dětské vzory a hrdinové.
Nechme stranou literární hrdiny. Sorry Cyrusi, omlouvám se Kopčeme, na neshledanou Pavko Korčagine, Timure, Čuku i Geku… Robinson i Šroubek s Vroubkem jsou pasé, Šimon, Matouš, Riviéra, Spencer i s Hillem, Vinetů i Kara Ben Nemsí, všichni fajn, ale nechme je stranou. Omezme se na hrdiny existující, žijící či historické.
V mé generaci to byli, dejme tomu, kosmonauti, cestovatelé, objevitelé, někdy vědci, někdy sportovci, ve škole pak hrdinové režimu, od válečných hrdinů po “hrdiny”. Každému dle jeho vkusu. Mě, kupříkladu, fascinovali vědci, konstruktéři, a taky trošku ti kosmonauti. Objevitelé a cestovatelé už míň. (A to se nebavíme o idolech, to je jiná disciplína.)
A tak jsme s Honzou diskutovali o tom, že tenhle typ hrdinů (dobyvatelé, průkopníci, vynálezci, zkrátka lidé, co došli tam, kde nikdo před nimi nebyl) pravděpodobně odešel. Ovšem znamená to, že už děti nemají hrdiny? Mají, ale jiné…
Ovšem jací to jsou, to už jsme nezjistili.
Víte to někdo? Máte informace z první ruky?
(A opakuju, ptám se na reálné, ne literární, hrdiny. Což je něco jiného než “idolové”…)