Postmoderna přišla s radikálním přístupem, který s dovolením ocituju z Wikipedie, protože kdybych to napsal sám, myslel bych si, že to paroduju: “odmítá koncepci jediné pravdy a jediného cíle a usiluje o alternativní přístup ke světu. Z toho pramení kritika pokroku a moderních myšlenek levicových intelektuálů, zároveň postmoderna otevřela cestu k odmítnutí názorů spojených s kulturní nadřazeností západní civilizace a tím i nadřazenosti racionality v procesu poznání.”
Skvělý myšlenkový pokus, ale jako návod k žití, s prominutím, naprosto na piču!
Když to přišlo, vypadalo to jako brilantní myšlenka, která odpoutá předsudky, otevře stavidla imaginace a umožní ověřovat i velmi bláznivé teorie a vést o nich vážnou debatu. Všechno je povolené a nic není a priori nadřazené. Jenže, jak už to tak v dějinách chodí, pak se to nějak zvrtlo.
V extrémní podobě můžete slýchat, že vědecká metoda - onen postup, kdy se formuluje teorie, následně se ověřuje, vyvrací a potvrzuje pozorováním a experimentem, pak je v nějaké míře přijata, a pokud se později neosvědčí, je zavrhnuta - je vlastně taky jen jeden z možných přístupů k poznání.
Rudý hnus z toho obratem stvořil nejen pluralitu, ale rovnou kritiku: racionální vědecká metoda je přeci koloniální, bíle nadřazenecká a mužsky šovinistická, takže není “jednou z mnoha možných metod”, ale rovnou ta, která napáchala mnoho zla, a proto je potřeba na její postupy hledět skrz prsty.
Gut, takže všechny názory prohlásíme za apriori rovnocenné, a pro jistotu, to kdyby se náhodou časem ukázalo, že některé z nich jaksi neobstály ve střetu s realitou, zároveň prohlásíme, že “konfrontace s realitou” je taky jen jeden z možných přístupů, a pokud selže, tak to nevadí, protože někdo může mít jiné hledisko, třeba “vnitřní krásu názoru”, které je přeci stejně dobré jako jakékoli jiné hledisko, a pak je úplně jedno, jestli to koresponduje s realitou.
Tvůj názor koresponduje s realitou, můj názor ne, ale zato je hezký a mně se líbí, tak kdo nás rozsoudí, he?
Před nějakými dvaceti lety jsem to viděl poprvé. Někdo mi přišel na blog napsat komentář, a byl to naprostý blud, cosi o létajících talířích, které visí nad Václavákem, ale nevidíme je, protože jsou neviditelné a taky nehmotné, nebo něco v tom smyslu, a na opozici zareagoval: “OK, to je tvůj názor, já ti ho neberu. Tohle je zase můj názor, tak mi ho neber ty. Nebo si snad myslíš, že tvůj názor je lepší? Proč by měl být? Nebo ty neuneseš, že někdo má jiný názor?”
Já se do toho dál nechci zabrušovat, ale vzpomeňte si na to, až budete potřásat hlavou nad antivaxxery, nad plochozemci, chemtrailisty, ilumináty, NWOisty a dalšími to je tvůj názor, tohle zase můj, tak co ti na tom vadí?
Přesně tak. Postmoderna je nevyvolala, ale legitimizovala nastavení, kdy zastáváte naprosto absurdní a iracionální stanovisko, ale nic a nikdo vás nenutí, abyste ho změnili. Protože nutit vás, to by bylo bíle supremacistické a šovinistické prosazování jednoho světonázoru, jedné metody, …
Nebo si snad myslíte, že zrovna ten náš názor, ten, kterému jsme si zvykli říkat racionální a chceme po něm, aby byl v souladu s realitou, a právě jeho soulad s pozorovanou realitou z něj v našich očích dělá názor správný, je nadřazený ostatním?
Opravdu si to myslíte?
A půjdete to obhájit proti postmoderním progresivistům? Půjdete na intelektuální barikádu bránit racionalitu a tvrdit, že je nadřazená iracionalitě?
Tak to jako good luck…
Ale obávám se, že přesně tímhle procesem budeme muset projít, a nebude to moc hezké - anebo se smířit s tím, že budoucnost bude iracionální, stejně jako středověk po zániku starého Říma. Že civilizace racionálna, udržovaná po staletí jen v klášterních knihovnách, zanikne a bude muset přijít nějaká nová renesance.
Postmoderna se svou pluralitou a relativizací vyvolává logickou reakci a protitlak. Touhu zachovat racionalitu jako superiorní postup. Touhu po tom mít autoritu, která řekne “věřte si, čemu chcete, ale toto odpovídá našemu poznání a je to v souladu s realitou”. Touhu po každém postmoderním a to jako chceš říct, že tvůj názor je lepší? odpovědět: Ano, tvůj názor se neslučuje s tím, co je okolo nás, a proto je horší, ba co dím: je pitomý!
Paradox, že zrovna milovníci plurality pravd bývají často i příznivci starých dobrých časů a jasného rozdělení.
Jenže správná postmoderní odpověď je: “To není nutně pravda, to je jen tvůj názor, já mám jiný…”
Bojujte s tím.
PS: “Lipovská prohlásila, že se Volný v parlamentu s nikým nepral a že jde jen o jeden výklad situace.” To kdybyste nevěděli, jak to aplikovat. Lipovská ještě k očkování dodala, že jí nevadí kandidovat vedle lidí, kteří zpochybňují vědecké studie a výsledky. „Nestavme vědce nad obyčejné lidi. Nemám ráda dělení na ‚hloupý vesničan, chytrý člověk z města‘“