Napsal Mirek Topolánek odlehčený status, že se díval na Netflix. A lidi mu na to reagovali na stejnou notu, což se na Twitteru sluší, až přišel suchoprd a napsal:
“Nejlepsi je jit na vandr do prirody,vypnout telefon a s papirovou mapou a kompasem,jako za starych casu. Netflix nepotrebuji,nemam,stavame se pak pasivnim narodem,jak se asi muze pak zmenit nase politicka reprezentace?”
Nejlepsi je jit na vandr do prirody,vypnout telefon a s papirovou mapou a kompasem,jako za starych casu. Netflix nepotrebuji,nemam,stavame se pak pasivnim narodem,jak se asi muze pak zmenit nase politicka reprezentace?
— David Koci (@daevid226) August 10, 2021
Na Okounu se tomu říká “posa”. Tohle nemá, tamto nedělá, tohle nikdy nebude potřebovat, nad zálibami jiných lidí kroutí hlavou a neopomene mezi řádky dodat sdělení, že ty jeho jsou uš-lech-ti-lej-ší!
Ondyno zase jiný suchoprd (neplést se SemSucharem, na to bacha, to by mohlo být na trestní oznámení!) vstoupil do diskuse o komediálním seriálu a pravil, cituji: “Proč bych se měl dívat na komediální seriál? Žiju vlastní realitu.”
Klasika. Vaše zábavy jsou plytké, moje hodnotné, já vám vůbec nerozumím… Jen se to různě obměňuje. Jednou to je blahosklonné doporučení diskutujícím na internetech, aby se šli proběhnout ven, protože tam je realita, podruhé se pohoršují nad plytkou zábavou se seriálem, potřetí nad málo hodnotnou knihou, počtvrté až podeváté nad počítačovými hrami…
Nemají smysl pro humor, to je celé. Někdy mají i uskřinutý hedonismus. Znám spoustu veselých lidí, co chodí na vandry a žijí vlastní realitu a jsou naprosto v pořádku, protože nejsou suchoprdi. Nemají potřebu ofrňovat nad zálibama ostatních, nanejvýš pokrčí rameny a řeknou, že tohle pro mě není. Nebo se tomu zasmějí, to je taky OK.
Suchoprd nejen ofrňuje, blahosklonní a moralizuje, ale k tomu má náběhy bludu vývyšného. A protože je suchoprd, dělá to naprosto nevtipně a bez jakékoli šťávy. Není to ani ostrý hejt, ani legrace, ani smutek, je to stejné, jako když Hejma daboval pornokazety. Vsadím se, že když to píšou, tak si to v duchu říkají přesně tím monotónním hlasem: “Ach… ne… tohle dělat nebudu… odcházím odsud… ale budu se dívat… a budu vám říkat… že mám lepší zábavu… než toto… ještě… ještě…”