Nechcete někdo koně? Mám jen jedinou podmínku: nebudete mu koukat na zuby.
Ne, vážně. Máme doma dost věcí, kterých se chceme zbavit. A ony třeba fungují, jen je už nechceme mít, protože máme nové, nebo je nepoužíváme, nebo je nepotřebujeme… U některých unikátních věcí se dá napsat na Twitter “Helejte, nechcete to někdo?”, a ozve se někdo relevantní.
Jenže takových věcí je pár. Mnohem víc je takových, kdy se ozve asi tak dvacet naprosto nerelevantních…
Tuhle psala jedna paní na Twitteru, jak prodává auto. Je to roztomilá story, která má naprosto typický průběh…
Máte věc X, docela obecnou. Nepotřebujete ji. A tak ji nabídnete. Napíšete: “Nabízím X, taková a onaká, dejte mi za ni N peněz.” A přijde parta odpovědí, mezi nimiž bude:
- Někdo, kdo by si to vzal, pokud mu to dovezete, ale dá za to maximálně N/5 Kč. Když mu napíšete, že ne, tak vám začne vypisovat, že jste idioti, za N to nikdo nekoupí a on sám by za N peněz měl totéž, nové a lepší, tak na co si to hrajete?!
- Někdo, kdo by si to vzal hned, ale peníze vám dá příští měsíc, až mu dojdou, fakt, čestný slovo!
- Někdo, kdo to nechce, ale cítí potřebu všem sdělit, že to je úplně špatná věc, špatný model, hrozný stav, to nikdo nekoupí.
- Někdo, kdo by si to koupil, ale neví, jestli se mu to bude hodit k Y. Nevíte?
- Někdo, kdo si to vezme, ale teďkonc nemá vozejk, pučil ho sousedovi, ale možná mu švára půjčí jinej vozejk, tak by si po neděli přijel, ale ještě vám dá vědět (nikdy už se neozve!)
- Někdo, kdo napíše já bihc to chťel dibisemsi pro to moch přjet zavolejte mi já nemám kredyty babuch vam žehne
- Někdo, kdo by za to nedal peníze, ale mohli byste si vzít jeho X, které je teda ještě horší, než to vaše.
- Někdo, kdo vám pošle obrázek penisu - to pokud jste žena.
Něco podobného zažijete bez ohledu na to, jestli se ptáte na socsítích, jestli prodáváte na bazaru, poptáváte se mezi známými, nebo dáváte na Aukro…
Bazarobot byla fajn služba, jenže už nefunguje. A tak jsme najeli na systém nejmenšího voseru.
- Auto prodávám bazaru. Zbytek je jejich věc.
- Oblečení jde do kontejneru na charitu. Je mi jedno, co se s tím děje. Nebudu řešit, že tohle by si vzala kolegyně matky a tamto matka kolegyně, tohle sice nechce, ale zeptá se známé, která má dceru, které by to možná mohlo být…
- Knížky vezeme do knihobudky. Tak to je. Nechce se mi to nosit ani do antikvariátu a poslouchat antikvářovo mumlání, probírání jednou knížkou po druhé, druhou po třetí, stojíte tam dvacet minut… Fakt ne.
- Staré hry jsem odnesl do JRC, ale už to asi neudělám. Platí totéž jako u knížek.
- Různé věci a memorábile, co člověk nasbírá za ta léta, ale postupně opadne nostalgický nános, a vy máte harampádí, co kdysi snad možná mělo nějakou pozitivní citovou hodnotu, ale dneska už ani ta vzpomínka není, co bejvala…
Co s tím, že?
O peklu jménem “A proč už to nechceš?” si povíme příště…