Už jsem sem dával text, napsaný umělou inteligencí. Simulace novin jí jde opravdu skvěle. Ale co nějaký souvislý text? No, posuďte sami.
Napsal jsem odstavec něčeho, co vypadá jako začátek povídky, a nechal jsem AI tvořit. Vždycky se po čase zacyklila, ale někdy překvapila, třeba nečekaně poetickým surrealismem… Nechal jsem si nakonec tři variace. Toto je první z nich:
Ráno jsem vstal a šel jsem dolů do sklepa. Už dlouho jsem sliboval ženě, že nabrousím nože, a tak jsem je vzal do utěrky a sešel s nimi dolů. Zapnul jsem brusku a pomalu, důkladně, jsem přejížděl čepelí po kotouči. Odletující jiskry mě zvláštním způsobem uklidňovaly. V takových chvílích se soustředím jen na práci a myšlenky se mi rozutečou bůhvíkam. Ze zadumání mě najednou vytrhnul zvláštní zvuk. Vypnul jsem brusku a zavolal: “Je tam někdo?”
Nikdo mi neodpověděl, ale zvuk se opakoval. Znovu jsem zapnul brusku a sledoval, jak čepel po kotouči jiskří. Znovu se ozval hlas: “Přestaň, přestaň.” Vzal jsem nože do ruky a odnesl je do kuchyně.
Nyní už jsem měl jasno.
Večer jsem si sedl k počítači a začal pátrat. Za dvě hodiny jsem našel článek ze serveru www.zpravy.idnes.cz:
Děvčata z Olomouce nevěděla, že jejich zvědavost může mít takové následky. Jako vždycky se vydaly v noci do městského parku, kde měly připravenou hru. Byla to hra, kterou si vymyslela Eva. Její kamarádky se nechaly zlákat, a tak se vydaly do parku. Eva si připravila všechny potřebné pomůcky. U vody si vystavila různé předměty, aby se kolem nich procházely. Jedním z nich byl i krátký nožík, který jí kdysi někdo dal k výročí. Eva ho nazvala “maceška”. Když se přiblížily k zaparkovanému autu, začaly si moc hloupě hrát, že maceška je krásná. Byla to jen hra, ale maceška byla opravdu krásná.
Děvčata si ho nevšimla, když se procházela kolem auta. Eva si ho však všimla při zpáteční cestě.
Když se děvčata vrátila domů, Eva zjistila, že maceška je moc krásná. Zavolala kamarádkám, že ji chce vrátit, ale žádná z nich ji nechtěla. Eva se rozhodla, že macešku vrátí sama. Byla to její krásná hra.
Eva si vybrala vhodnou noc, když byly všechny doma. Nejprve si připravila svůj vlastní způsob, jak se k autu dostat. Házela kameny na okna, aby je rozbily. Pak se schovala u stromu a čekala. Až bylo všechno v pořádku, vyšla z křoví a pomalu se přibližovala k autu. Děvčata, která tam spala, se probudila a začala křičet. Eva se připravila na výlet do Řevnic. Při cestě si všimla, že maceška je moc krásná. Měla chuť ji znovu vidět. Zastavila se u domu, kde děvčata bydlí. Vystoupila a všechno se jí zdálo moc krásné. Nevěděla, že je za oknem.
Všichni byli doma.
Naštěstí to všechno skončilo dobře. Děvčata se při hře nezranila.
Přišel jsem do bytu. Žena už byla ve spánku. Převlékl jsem se a lehl si ke své ženě. Byla to jen hra, řekl jsem si. Pak jsem zavřel oči a přemýšlel, jak jsem mohl začít znovu.
Hra se měla skončit.
Ale já jsem se nechtěl vzdávat.
Znovu jsem se oblékl a vydal se do města. Chtěl jsem zjistit, jestli ve městě nějaká dívka ztratila nůž.
Nějaký čas jsem pátral po několika místech, ale žádný nůž jsem nenašel. Nikdo mi nechtěl říci, že by ho někdo ztratil. Cítil jsem se jako ten, který se snaží najít ztracenou hůl. Kdybych měl při pátrání nějakou pomůcku, tak by to bylo zajímavé. Přemýšlel jsem o tom, že bych si nějakou vymyslel, ale vždycky jsem vzal jinou. Pak jsem se zastavil u jednoho domu, který se mi zdál známější. Vystoupil jsem a začal si prohlížet okolí.
Kolem dvou domů jsem procházel, když jsem narazil na kovovou krabici, která byla postavena na zemi. Když jsem se k ní přiblížil, zjistil jsem, že je to krabice, ve které se dříve ukládaly nože.