Hlasatel

cover

Někdy vás zajímá, jak se to má třeba s obsahem tuku v jídle, a víte, že váš spolustolovník je odborník v této oblasti, protože se věnuje výživě. A tak se zeptáte, protože jste zvídaví, a spolustolovník se rozvypráví o tom, kolik čeho je v čem, jak se to od sebe liší, jak se to měří, a přidá i pár překvapivých věcí, třeba o tom, že stran cholesterolu byste měli být opatrní s bramborovbou kaší a ohledně cukrů byste neměli dlabat moc sušeného ovoce. A jo vlastně, logické. A zajímavé, díky.

A někdy, někdy vás to nezajímá vůbec, ale přesto vám to spolustolovník řekne. V lepším případě formou selfshame, jako “Jéžiš, no na to mám chuť, ale nedám si to, víš, kolik je v tom tuků a beta nenasycených mastných kyselin? Jéje, no to jsou samé kalorie do těla, no to není dobré, to rozhodně ne. Já si musím dát něco, kde je míň kalorií a hlavně míň tuku, protože… eeee… ale nejhorší je cukr. Víš, kolik je kde cukru? Ve všem! A to polykáš kalorie a…”

Než to dopoví, tak máte objednáno, snědeno a zaplaceno.

Protože to nedopoví. Na rozloučenou vám řekne “No, já ti to někdy dopovím, a až budu doma, tak ti pošlu ten článek o tom”!

Můžete se utěšovat třeba tím, že to je jeho / její téma, a prostě vám to chtěl/a říct.

Vylepšená verze pak dělá totéž, jen místo první osoby používá druhou. “Jéžiš, ty si to dáš? A víš, kolik je v tom tuků a beta nenasycených mastných kyselin? Jéje, no to jsou samé kalorie do těla, no to není dobré, to rozhodně ne. Měl by sis dát něco, kde je míň kalorií a hlavně míň tuku, protože… eeee… ale nejhorší je cukr. Víš, kolik je kde cukru? Ve všem! A to polykáš kalorie a…”

Prostá otázka “Proč mi to říkáš?!” je dokáže na chvíli vykolejit. Buď musí říct, že vám to říkají proto, že mají dojem, že to nevíte, i.e. jste blbci. Nebo musejí říct, že se vám do toho montují, protože vám chtějí říkat, co máte dělat, i.e. jste nesvéprávní. Nebo zmlknou, protože nemají jiné téma. Ale nejčastěji se urazí, že to s vámi myslí dobře, chtějí vám pomoct, a vy jste nevděční.

Ono je vlastně úplně jedno, jestli hlasatel hlásá víru, zdravý životní styl, správnou značku telefonů, správný přístup k planetě, nebo úplně jiné téma. Jakmile to dělá obsesivně, vlezle a nedbá nonverbálních i verbálních náznaků nezájmu, tak si zaslouží, abyste je vyfakovali. Ale nebojte, oni jsou zvyklí, nemusíte mít špatný pocit z toho, že by snad měli oni nějaký špatný pocit. Jim nejde o vás, jim jde o věc.

Když vydržíte a uděláte to několikrát, tak si vás zařadí v duchu mezi “špatné lidi” - a dají pokoj.

Jak budete stárnout, budete zjišťovat, že je vlastně dobré a prospěšné být pro některé lidi “špatný člověk, který nechce naslouchat cizím (=jejich) názorům”.