Kouzelník

cover

A tak už jdeme do finále, a za všechno vážně dík, zas přijdem, a možná i kouzelník…

Jojo, napiš něco, čemu mladí nebudou rozumět…

Jdeme do finále, což má nějaké ty vedlejší projevy. Třeba hroznou únavu a vyčerpání, jak se věci valí. Když odbavím, co je potřeba, potřebuju pak ještě spoustu času na nějaké “ochlazení” z výkonové teploty zpátky na normální provozní. Měřím si to interně ve stupních zmatenosti od 1 do 5, kde 1 je “normální” a 5 je “eee? Cože? Kde … eeee?”

Z pětky na dvojku to zabere tak dvě hodiny.

Během zpomalování potřebuju být zabrán do něčeho lehčího. Buď do čtení, nebo do hry. Ideální hra je rutinní, třeba dohraný Saboteur, nebo cheatované Factorio, modovaný KSP, prostě něco, kde si tak lítám, nebo kde se děje něco bez větší námahy.

Prostě jdeme do finále, a až to bude, tak sice práce přibude, ale únava zmizí. Znám to.

Do té doby mám konstantní pocit, jako kdyby mi nízko letící vakoveverka sebrala psací náčiní, jestli mi rozumíte…

vako