Ublížit

cover

Zaujalo mě to, ačkoli na takové akce už řadu let nechodím.

Bavily mě přednášky o UX a přidružených oblastech. Bývala to zajímavá oblast, kde se třeba v rámci přístupnosti přemýšlelo nad tím, že jsou lidé, kteří mají nějaký handicap (smí se tohle slovo říkat?), a hledaly se způsoby, jak těmto lidem usnadnit používání technologií. Třeba webů. Jak jim neházet klacky pod nohy, jak jim to neztěžovat…

Třeba jak myslet na asistenční pomůcky, na čtečky obsahu a tak dál. Nebo jak dělat obsah nerušivý, aby si i lidé s poruchou pozornosti dokázali z návštěvy něco odnést, krom bolení hlavy. Nebo zajímavé povídání o barvosleposti a jiných poruchách barvocitu.

Přednášky měly různé anotace, nejčastěji s leitmotivem “na co nesmíte zapomenout” nebo “myslete na návštěvníky, kteří jsou v menšině”, “odstraňujte překážky”, “bezbariérový web”, “blind friendly” a podobně. Bývaly velmi zajímavé, a fakt si myslím, že ti, co si je poslechli, ve svém příštím projektu na takové věci mysleli. Nezabralo to moc času ani práce, stačilo na to jen myslet.

Asi jako když při stavbě schodů myslíte na nájezdovou rampu. Prostě na to myslete.

Proto mě to zaujalo. Buď se posunul obor, nebo se posunul význam slov, nebo se stalo něco jiného, nevím, ale v anotaci najednou čtu: “Děláme aplikace pro průměrného uživatele”. Fajn, to tam bylo i dřív, nepřekvapuje, a čekal bych nějaké “jak myslet i na ty, co jsou mimo průměr, protože když na ně nebudeme myslet, připravujeme se o návštěvníky, klienty, zákazníky, příležitosti, …“

Ale to tam nebylo. Tam bylo, že tím ubližujeme (“harm”). Doslova “jak ubližujeme lidem tím, že děláme produkty pro průměrné uživatele”.

Rozumějte mi správně: zbytek přednášky asi cajk. Výzkum, moderní technologie, které rozpoznají specifické potřeby a nabídnou řešení na míru, a tak dál, to jo, to je všechno pěkné. Jasně, “průměrný uživatel” neexistuje, skvělý postřeh, to si rád poslechnu, ale - ubližovat?

A teď už budu mluvit obecně, protože tahle konkrétní anotace mě přivedla k obecnému zamyšlení: Cítíte v posledních pár letech posun v narativu od “naučme se, jak to dělat líp” k “přestaňte být zlí a ubližovat lidem”?

Možná se nějak posunul význam slova “harm” od ubližování k “nevyhovování”. Anebo obráceně: kde se před pěti lety řeklo “nevyhovuje to, je to špatné”, tam se dnes říká “ubližuje to”.

Hlavně vyvítekdo toho mají plná ústa, jak se ubližuje těm, oněm i tamtěm, a jak je potřeba potrestat ty, co jim systematicky ubližují

Ublížení, ublížení, ublížení. Kritika ubližuje, nevyžádaná pomoc ubližuje, co bylo loni nevhodné, dnes ubližuje. Vynadat někomu a poslat ho do prdele už není akt vzteku ani neúcty, je to akt ublížení. Napsat “porucha barvocitu”, jako jsem to udělal já nahoře, prý ubližuje lidem, co ji mají, protože slovo “porucha” implikuje něco špatného - a jsi snad xenofob, že jiné považuješ za špatné? Fajn, tak použij slovo “jiný”, ovšem to furt šlapeš ve stejném bahně, protože ti samí ti dlouho říkali, že “jiné”, popřípadě “odlišné” je na povrchu uhlazené, uvnitř ale mnohem silnější vyjádření slova “špatné”! Proto se nesmí říkat, že ženy a muži jsou odlišní nebo že gayové jsou jiní, protože slovo “jiné” v sobě skrývá, že to považujete za “nesprávné” a to svoje za “správné”. (Mám padesát korun za každého, co chytnul hysterák u formulace “nesmí se říkat…” - víte to, že?)

Tak použiješ slovo “menšinový”? Taky ne. “Odlišný” - proboha, jak můžeš být takové netolerantní fašistické prase?! Co třeba “svébytný”? Taky nevyhovuje? A co třeba mi s tímhle ublíženým postojem políbit prdel a vrátit se k barvosleposti? (Pardon, to ještě ne, to bude až za pár let…)

Bývalo takové pravidlo: “Nehledej zlý úmysl tam, kde se dá věc vysvětlit lidskou hloupostí.” Kdo postaví schody bez rampy, je v mém světě pitomec, co nemyslel na vozíčkáře. Někdo to ale vidí tak, že dotyčný stavič chce ublížit vozíčkářům.

Fiala plácá konzervativní mantry a Jurečka se katolicky vyjádřil. V mém světě to jsou pitomé výroky lidí, co si neviděli do úst. Vedle mého světa je ale ještě jeden, a v něm tihle dva konzervativci tím, že to řekli, chtěli ublížit gayům.

Když přijdu do obchodu s botama a chci pro sebe boty velikosti 50, tak poslouchám jéžiš, takhle velký, to ne, nejvejš tak 47… Tak jdu pryč a myslím si svoje: že jsem minorita, že sice výzkumy dokazují, jak populace roste, ale výrobci na to zkrátka prcají, a ať si narvou do špic, já koupím přes internet, nazdar! Jenže to je tím, že nejsem uvědomělý! Kdybych byl, můžu začít po twitterech pořvávat, že výrobci ubližují vysokým tím, že dělají hlavně ty “průměrné velikosti bot”.

Neměl bych se jít uvázat někam k fabrice a pověsit jim na komín transparent “STOP ubližování vysokým lidem!!!”?

Možná jsem starej a jako bílý utlačovatel nevnímám, že utlačuju a ubližuju, ale něco mi říká, že když budeme z lidské hlouposti dělat zlý úmysl a akt nepřátelství, tak si koledujeme. Respektive ti, co to dělají, si koledují pro nás všechny. Ne, nezapomněli, že kdo seje vítr, sklízí bouři - oni se na ni těší!