Tuhle hru (Per Aspera) jsem koupil hned jak vyšla. Dohrál jsem tehdy zase jednou Factorio a chtělo se mi tak moc budovat, že jsem dal na doporučení. Sice jsem dva dny předtím dvě zakoupené hry vrátil, protože byly dost strašné, ale tuhle jsem zkusil, a jako pěkné.
O co jde: jste v roli kolonizátora Marsu. Strojového, jak jinak. Přistanete v modulu s nějakou základní surovinovou výbavou, a začnete stavět. Pokud jste hráli Factorio nebo Civilizaci, tak znáte zhruba princip. Na rozdíl od Factoria nejste ve světě nijak přítomni, jen určujete, co se kde má postavit.
Ve hře máte několik základních surovin, které těžíte: hliník, křemík, uhlí, železnou rudu, vodu, “chemikálie”, a časem i uran. Pak máte pár druhů továren (z křemíku vyrábějí sklo, z uhlí a železné rudy ocel, a tak dále). Vedle továren jsou i speciální “strukturální” stavby, jako průzkumné balony, stanice pro samohybná vozítka, stanice opravárenských dronů apod., stavby pro kolonisty a stavby pro terraforming.
Jo, čtete správně: Terraforming. Cílem hry je proměnit Mars v obyvatelnou planetu. Takže třeba vypouštíte skleníkové plyny do atmosféry. Pomocí zrcadel rozpouštíte polární čepičky z oxidu uhličitého. Dovážíte dusík nebo metan. Vypouštíte lišejníky… Zkrátka děláte všechno to, z čeho by Greta dostala psotník.
Pikantní je, že tyhle věci neděláte jen tak, že to autory napadlo, ale všechno tohle zaznívá ve zcela vážných akademických diskusích odborníků. Až jednou lidstvo bude kolonizovat Mars, bude postupovat pravděpodobně tak, jako v téhle hře. Stejné postupy, stejné cíle. Takže nejprve planetu ohříváte, čímž uvolníte oxid uhličitý. Řízeně do ní necháte prásknout pár asteroidů. Pak pustíte první živé organismy, které začnou měnit oxid uhličitý na kyslík. Stoupá vlhkost, stoupá kyslík, ale to už abyste se postarali, jak dostat do atmosféry dusík, jinak vám začnou továrny v atmosféře s vysokým obsahem kyslíku hořet…
Do toho připočítejte starosti s elektřinou (sluneční a větrné elektrárny jsou nestabilní, dokud neobjevíte uran, budete bojovat s blackouty), starosti s dopravou (těch automatických vozítek je vždycky málo), v kampani pak i problémy s automatizovanými obrannými systémy, co tam nechaly jiné státy v minulosti.
Máte na výběr mezi kampaní a sandboxem. V kampani se naučíte, oč jde a jak řešit základní věci. Navíc vás příběhem provází vnitřní hlas, komunikujete se Zemí a odhalujete nějaký příběh. Postupem času jsem ho ignoroval, jen mě zdržoval. A pak jednoho dne je Mars připraven pro pozemský život, a hra skončí. Nazdar. Nelze pokračovat. Pokud chcete hrát dál, musíte použít sandbox, ale v něm taky máte jednoho dne hotovo.
Není to složité, je to roztomilé, a občas taky pořádně hektické. Každopádně to má přesně ten faktor, co měl třeba Transport Tycoon: “Ještě postavím tady dvě továrny a půjdu spát”, a najednou je půl třetí…