Jeden z největších problémů u humanitární pomoci, poskytované do méně rozvinutých zemí (dříve zvaných země třetího světa, ještě před tím rozvojové a před tím zaostalé, v budoucnu zvané alternativně rozvinuté a pak autentické), je ten, že pomoc musí být hlídána a distribuována tím, kdo pomoc posílá, protože jinak by si ji rozkradli místní vládci pro sebe a pro své věrné a s přebytkama by kšeftovali.
Myslím, že není těžké si to představit…
Do takové banánové republiky pošlete třeba zdravotnický materiál, zum Beispiel vakcínu, a co se stane? No, nejdřív se nechá naočkovat místní náčelník se svými věrnými, pak vládní činovníci, pak jejich známí a prominenti, vyšší úředníci, a aby se neřeklo, tak jich pár odvezou do nějaké vesnice, kde se vyfotí, jak přivezli pomoc. Oni.
Nebo třeba pomoc na rozvoj malého podnikání: místní náčelník a jeho věrní ji rozkradou pro svých 700 malých podniků, a zbytku nechají drobky.
No a pak, když je potřeba odměnit ty, co se zasloužili, tak první budou stát zase vysocí úředníci, bez nichž by to nešlo. Ti pěšáci, ti ještě počkají…
Zkrátka nějak takhle to vypadá v těch rozvojových, pardon, alternativně rozvinutých státech. Bují tam korupce, nepotismus a protekce. Jenže co po nich chtít, vždyť to jsou zaostalí divoši! Že? Takovou vládu bychom u nás, v civilizované středoevropské zemi, hnali!