Je vám blaze, když máte rádi muziku, ale nemáte úplně ucho, jak se říká. Ještě jste si nevytříbili vkus a neuladili preference.
Jste nadšení z každého kytarového sóla, a je vám jedno, jestli ho táhne Olda Říha, nebo pidliká Michal Pavlíček. U klávesových ploch jihnete a dupete důsledně na první dobu, šťastní, že poznáte rytmus.
Je vám stejně blaze, když nejste vyčtení, ale přesto rádi čtete. Metafora vás uvede do extáze a barvité květnaté popisy, to je pro vás čirá radost. A pak si říkáte: Jó, jó, tomu to píše. Ta to umí vykreslit.
Musíte to prožít. Musíte si to asi zkusit. Projít si sami ornamentálním obdobím a nerozplynout se v něm.
Pak najednou slyšíte, že jsou sóla a sóla. Někomu sedí každá nota, někomu je blaze v obláčku sebelásky.
A v knížkách taky. Někdo slova opracuje a usadí, že mu jediné nepřebývá, někdo se rozplyne v přešťastné slovní masturbaci.
Jak říkám: blaze těm, co nepoznají rozdíl.
Prosím, ve vlastním zájmu: neučte se typografii, nebo u třetího letáku zešílíte.