Ode dneška mi je 48. Nevím, jak jste to měli vy, ale já si právě rozjíždím další nový projekt v práci, dělám věci, které mě baví a kterým rozumím, a jsem spokojený.
Přitom prý koeficient štěstí po dvacítce klesá, ve věku kolem padesátky je nejmenší, a pak zase roste.
Ale jo, pozoruju na sobě, že tuhle bodne, támhle křupne, a hlava, ta trošku zapomíná. Není tak rychlá. Ale zato je komplexnější a pobere větší věci.
Kéž by to chtělo ještě nějaký čas zůstat…
Tak ať mi slouží!