Bumážka, duchovní matka faktury.
Není to totéž, smyslem ani významem, jen to má stejný ideový rozměr. Dalo by se tomu říkat “… a máš na to papír?”
Došlo mi to, když mi na Twitteru kdosi napsal podnětnou myšlenku:
Není to v papíru, není to v systému, je to systém v lidech. Nejprve jsem se podivil nad očividností otázky “A jak bez faktury/účtenky/smlouvy víte, za co jste zaplatil?” Ale pak mi to došlo. Jsou prostě lidé, kteří musejí mít všechno černé na bílém. Protože jsou mentálně nastaveni na to, že nikomu a ničemu nevěří.
Znám je. I z rodiny. “Nikomu nemůžeš věřit, všichni tě chtějí okrást, všichni jen hledají, jak by tě oškubali, na všechno chtěj papír, potvrzení, svědky, razítka a vlastnoruční podpisy” říkávala babička, ale ta se narodila v roce 1923 a vzhledem k válce a čtyřicetileté zkušenosti s bolševikem se nedivím.
Frank A. Elstner popisoval, jak přijel někdy ve 30. letech do USA s autem a na hranicích se, očekávatelně, zjistilo, že sice má vůdčí list, ale v Americe je mu platný jak mrtvole hubertus. Ale není problém, pravil chlapík na hranici, řekněte mi jméno, adresu atd. a já vám vyplním americký. Elstner se podivil, že nechce vidět jeho český řidičák a pas a zkontrolovat si to, ale U.S. hraniční strážník mu povídal: “A na co? Pokud jste slušnej člověk, nemáte důvod mi lhát. A jestli jste lump, tak budete mít ty dokumenty stejně falešné…”
Pánovi jsem na Twitteru napsal, že jsou země, které takovým fetišem orazítkovaného papíru netrpí, a zjevně fungují, protože si v nich lidé víc věří a míň jedou linku “očůrat - ošulit - kontrolovat - dokladovat - předpokládat a priori špatné úmysly”.
Vlastně to je totéž, jako ti manažeři, co když slyší “remote work” a “home office”, tak se ušklíbnou a praví: “To je nesmysl, to nemůže fungovat… Protože jak jako chceš kontrolovat, že lidi opravdu pracují, když se na ně nedíváš?”
Hra na četníky a zloděje po čtyřiceti letech.