Každý majitel psa ví, anebo to zjistí, že pes je smečkové zvíře. A jako smečkové zvíře ctí hierarchii smečky. Někdo je alfa, někdo beta, každý zná svoje postavení a ví, co si může dovolit, kdo žere první a kdo poslední. To je svět, který zná a kterému rozumí.
Problém nastává s páníčky, kteří chtějí se psem fungovat jako rovný s rovným a odmítají mu ukázat, že oni jsou alfa. Dělá se to mnoha různými způsoby, včetně detailů, jako kdo chodí první do dveří a kdo jako první jí. Jen blb to dokazuje silou… Pokud pes vidí, že smečka má alfu a silné vedení, je spokojen.
Samozřejmě že v dospívání testuje, jestli by náhodou nemohl být alfa on, a tam je potřeba mu ukázat, že nemohl. Pokud pán psovi nenastaví mantinel, pes to nevnímá jako pán je hodný, pán je tolerantní nebo nedej bože pán je partner. To mu jeho smečková podstata nedovolí. Pes to vnímá jako nebezpečí: Pán je slabý! A když je slabý pán, je smečka v ohrožení! Musím převzít alfa roli sám!
Je to někdy nepříjemné, hlavně když jste zvyklí jednat s lidmi férově, nepovyšovat se, neponižovat, …
Se psem to dělat nesmíte. A pokud ho máte rádi, musíte mu dát komfortní prostředí - jenže jeho součástí je pro psa to, že zná své místo ve smečce a ví, že pán je alfa, na kterou se může spolehnout.
Jsou ale lidé psí. Lidé, kteří potřebují znát své místo, lidé, co si partnerský nedominantní přístup vyloží jako slabost, které mají využít ke své dominanci.
A nejen lidé, ale i státy.