To byl tehdy šrumec… V iHNedu, který byl v roce 2007 velmi technicky progresivní médium (a ještě pár let mu to vydrželo), zkoušeli tehdejšího předchůdce push notifikací - takový systém, který měl rozesílat zásadní zprávy SMSkou. A trochu se to vymknulo.
Pamětníci mi pak vyprávěli, jak to bylo. Jasně že to byl omyl při testování. Autoři toho systému ukazovali, jak se taková zpráva píše, a vybídli editora, ať něco napíše. Znáte to: když vám někdo řekne něco napiš, tak co budete psát? Nějakou pitomost, co se vám honí hlavou, protože zrovna v takovou situaci nevíte, co byste hned psali.
“A co mám napsat?”
“Cokoli, prostě něco, co vás napadne…”
“Tak já nevím co teď zrovna.”
“Tak nějakou zprávu jako že z politiky.”
A tak editor napsal to, co tehdy tak nějak rezonovalo napříč scénou…
Autoři povídali “Ou kej, takže to takhle napíšete, a kliknete na zkontrolovat zprávu”.
“Neodešle se to?”
“Ne, neodešle. Nejdřív z toho systém odstraní diakritiku a ukáže náhled, abyste mohli zkontrolovat, že to i bez diakritiky dává smysl…”
KLIK.
Ale náhled se nekonal. Místo toho se ukázalo hlášení, že zpráva byla odeslána!
Programátora totiž napadl dobrý nápad: když je zpráva bez diakritiky, tak přece není potřeba ten mezikrok s kontrolou!
Mrzení bylo vůkol a Paroubek dodneška věří, že to bylo schválně.
Ponaučení je prosté: Odolejte pokušení a napište tam třeba “Kobyla má malý bok”. Nebo třeba “jedna dvě Honza jde”. Protože nikdy nevíte, kde se to všude ukáže.
PS: Kdo nikdy nenapsal do zdrojáku něco jako “Celé tohle je hrozný shit, to musel vymyslet nějaký kretén prdelí” ať zvedne ruku…