Kdo se zabrušuje do Feriho, do toho se Feri zabrousí, já vím, ale přeci jen jednu poznámku bych měl…
Já vím, že na těch služebnách sedí občas macho buran, platfusák okrskář, co má empatii na úrovni zámkové dlažby, ale…
Já vím, že to je trauma, příšerné, paralyzující, stud, strach, ponížení, já vím, ale…
Nikomu nic nevyčítám, jen prosím zvažte jednu věc. To není z mojí hlavy, to je z dlouhého čtení kriminalistické literatury.
Totiž na začátku většiny případů těch nejhnusnějších hnusáků je něco, čemu otrlí kriminalisté říkají “zahřívací kolo”. Kdykoli se objeví sexuální vražda, tak kriminalisté předpokládají, že se asi nestala jen tak, z ničeho nic a z čisté vody. Ve velkém procentu případů se pachatel dopustil před tím něčeho, čemu se říká znásilnění, pokus o znásilnění, omezování osobní svobody atd.
Jiří Straka, “spartakiádní vrah”, před svou sérií vražd měl už na svědomí několik podobných činů - potkal někde mladou holku, chvíli se s ní bavil, pak začal být dotěrný, vyhrožovat, osahávat atd. Hned ta první slečna se zachovala duchapřítomně, naoko se tvářila, že teda ano, ale ne tady, támhle zajdeme do baráku a do sklepa, a v domě začala křičet. Straka utekl, oběť to řekla svému známému, ale na Policii, respektive tehdy na VB, nešla, protože “nechtěla klukovi způsobit problémy kvůli tomu, že je nevycválaný puberťák”. Naštěstí to nahlásil alespoň ten známý, a tato výpověď pomohla Markovičovi tehdy zjistit, že “fantomem noční Prahy” je opravdu šestnáctiletý kluk, co se jmenuje Jirka a učí se někde u Kladna.
Mezitím bohužel Straka na téměř stejném místě o dva měsíce později zavraždil první ženu. Za měsíc během jednoho večera jednu vraždu dokonal, u druhé oběť zázrakem přežila. Za dva týdny nato zavraždil poslední oběť. Kromě vražd ještě napadl minimálně tři další ženy.
Sériový vrah Václav Mrázek měl rovněž sérii napadení žen, dokonce i dětí. Jestli vás zajímají podrobnosti, můžete si počíst.
Mám pokračovat? Hojer, stejný scénář. Viktorín Šulc ve svém Panoptiku popisuje hned několik případů - maně si vzpomínám na vraždu mladé dívky kdesi v Praze 4, kde kriminalisté dopadli vraha tím, že si prošli nedávné případy znásilnění, pokusů a omezování, a u případu z Františkánské zahrady měli štěstí.
Policie se opravdu hodně změnila, ale přesto může oběť zažít situaci, kdy nějaký vykulený okrskář nebo starý rutinér budou celou věc zlehčovat, mít nemístné poznámky a tak. Nemělo by se to dít. Hlavně ve velkých městech má policie k dispozici psychology, speciálně školený tým, ženské vyšetřovatelky atd. Ano, je to těžké, v tom šoku ještě o tom vyprávět v nehostinném prostředí služebny před cizími lidmi. Já vím. Já vím.
Ale prosím stejně jako kriminalisté: pokud se náhodou něco takového stane, nenechte si to pro sebe, i když je to traumatizující. Zcela reálně můžete zachránit život dalším lidem. Nikdo vás do toho nemůže nutit, nikdo vás za to nemůže odsuzovat, jen… přemýšlejte nad tím i z tohoto úhlu, ano? Díky.
Tolik jsem chtěl dneska říct.