Já do toho šlápnu, jo? Snad se moc neumažu…
Zeman je - víme co. Prohlásil, že jsou mu transgender lidé bytostně odporní.
Celý ten výrok má, když dovolíte, dvě roviny.
Zaprvé - rovina osobní. Když dáme pryč všechny kulturní zvyklosti a nálepky, tak je pravda, že některé věci v člověku vzbuzují odpor. Kupodivu to nejsou pavouci: strach z pavouků je prý naučený, nikoli vrozený. Ale člověku je prý (četl jsem to; nezkoumal jsem) nepříjemná představa sexuálního styku s někým, kdo není v souladu s jeho preferencí. V případě heterosexuálního muže je mu nepříjemná představa intimního kontaktu s jiným mužem.
Samozřejmě platí, že čím vyhraněnější orientace, tím víc je ta představa nepříjemnější. Pro člověka s preferencí ne tak vyhraněnou to představuje menší problém. A samozřejmě jsou výjimky v extrémních situacích, například náhražkové homosexuální styky např. při dlouhých plavbách nebo ve vězení. Ale - rozumíme si.
Podobně je člověku nepříjemný pohled na lidi, kteří mají nějaké ne-lidské znaky. Může to být třeba člověk bez mimiky, nebo člověk postižený alopecií, který nemá obočí ani řasy. Zvyknete si, ale prvotní reakce podvědomí je averzivní. Stejně tak u lidí postižených. Opět tuku na srdce - v první sekundě cítí člověk odpor, teprve pak nastoupí kulturní norma, která vám řekne, že není třeba se bát ani si dotyčného ošklivit.
Potkal jsem dost lidí, kteří byli v tomto směru menšinoví, včetně transgender lidí, a přiznávám se, že averzi necítím. U spousty z nich jsem nepoznal ani to, že jsou třeba po tranzici. Takže nedokážu posoudit, ale jak píšu výš: dokážu si představit, že někdo, kdo má orientaci ostře vyhraněnou, a navíc mu jeho osobnostní výbava staví orientaci na nějaké vysoké místo v sebehodnocení, odpor cítí. A je to odpor biologicky daný.
A tady je to zadruhé: kultura nás učí, že odpor vůči lidem nedáváme najevo. Neděláme to, nebo se aspoň snažíme to nedělat. Stejně jako se nesmějeme postiženým, i když vypadají legračně. Prostě to neděláme, a o člověku, který to udělá, si říkáme, že je buran. A tak je to správně. Vlastně jediný společensky přijatelný odpor vůči druhému můžete vyjádřit nikoli v souvislosti s tím, jaký je, ale v souvislosti s tím, co dělá.
Abych byl konkrétní: nesmějete se ani necítíte odpor ke starému člověku, kterému už nohy neslouží a je na vozíku, za to, že je starý a na vozíku. Ale asi si před ním můžete odplivnout, když se chová zle a záštiplně (a není to vinou nemoci).
Nevyčítal bych Zemanovi to, že cítí odpor k transgender lidem. Cítit odpor je logická reakce ega. Dokonce i kdyby takovéhle moudrosti trousil v hospodě, tak si jen pomyslím svoje. Ale myslím si, že pokud zastává vysokou státní funkci, měl by si být vědom její výšky, a dodržovat kulturní zvyklosti. Tedy například neříkat o někom, že mu jsou odporní.
Kulturní člověk to tak může cítit, ale neříká to veřejně.