Twitter

cover

Pět pravidel, která platí minimálně na českém Twitteru. Začneme od pětky:

Pravidlo číslo 5: Každý post o elektromobilech vyvolá vášnivou diskusi na třicet vláken, co čvachtá ještě tři dny…

Miluju vůni starých tweetů po ránu. Kouknu se na nové reakce a tam vidím něco jako “Vůbec tomu nerozumíš!” Tak jasně, to je samozřejmé, dále viz pravidlo 1, ale co to je tentokrát? Jo aha, něco, co jsem napsal před týdnem. Tak se mrknu, a koukám, že mezitím diskuse nabrala obludných objemů a zasáhla jen v tomhle vláknu asi 40 lidí.

No a nejvděčnější téma pro tohle je, zdá se, elektromobilita.

Pravidlo číslo 4: Každá debata o autech obsahuje nenulový počet lidí, kteří vědí, že by problémy automobilismu vyřešila sdílená kola.

Napiš, žes stál v zácpě, a máš ho tam. Napiš, že magistrát je banda trotlů, co rozkope půlku centra, a máš ho tam. Napiš, že vám rozkopali silnici, že je někde uzavírka, že je někde nehoda, napiš, že sis koupili auto, prodal auto, napiš cokoli, kde bude slovo “auto”, a máš ho tam. Čím prostší, tím neochvějnější. On auto nepotřebuje, takže ani ty. Nepouštěj se s takovými do diskuse. Fakt ne. Opravdu. Ne, vážně: Nedělej to. Jinak se na úplném konci dozvíš, že jsi pitomec, protože to v Kodani funguje, a ty beztak jen chceš poškodit Piráty.

Proč chceš poškodit Piráty? Tvl, co je to za otázku?! To je přeci JASNÉ! A jestli ne tobě, tak jemu jo!

Pravidlo číslo 3: Kdo nabídne nějakou věc na Twitteru, bude po zásluze potrestán.

Už jsem o tom psal, ale rozhodně to sem patří. Twitter je totiž plný chytráků. To by nebylo tak strašné, ale oni touží po tom, aby komukoli vysvětlili, jak je hloupý.

Pravidlo číslo 2: Nikdy nepiš, co sis koupil!

Nikdy. Nikdy! Nanejvýš generickou kategorii. Třeba “Koupil jsem si nový hrnec”. Nebo “Nový notebook”. Nový telefon. Když už to musí být. Jo, bacha, “auto” je výjimka, viz pravidlo 4.

Proč? No protože se vždycky (fakt vždycky, proto to je pravidlo!) objeví někdo, kdo napíše, že:

  • Zvolená značka X je hrozný shit, všichni to vědí, takže kdo si koupí X, je debil!
  • Značka Y je mnohem, mnohem, mnohem lepší, za stejné peníze, takže kdo koupí X, je debil!
  • Značka Z je sice mnohem dražší, ale odborníci (tj. autor tweetu a jeho kámoš) se shodují, že to je zdaleka nejlepší, ještě lepší než Y, takže kdo si koupí křáp, jako je X, tak je debil!
  • Značka Q je jediná pořádná značka pro lepší lidi. Pro lidi, co mají styl. X? To je naprosto průměrný šajzdrek, a kdo si ho koupí, je debil a neví, co je dobré! (Je pravda, že od doby, co se Radek usadil a maká na Zootu, tak se množství takových reakcí snížilo napříč Twitterem asi o 50 %)
  • Značka X možná cajk, ale zrovna tenhle model M se moc nepovedl, všichni to vědí, takže do tohodle modelu by nikdo neměl vůbec dávat peníze. A pokud jo, tak je debil!
  • Značka sem, model tam, ale autor asi neví, že na výrobu každé téhle věci umře pět tuleňů, dvě děti a planeta se ohřeje, takže něco takového si může koupit jen debil!
  • Značka X cajk, model M taky cajk, ale ty jsi stejně debil!

A dál se může pokračovat třeba debatou o vykořisťování, o šovinismu, o boomerství, o koloniálním útlaku, o Ferim, o tradičních hodnotách, o migraci, o globálním oteplení, o elektromobilech (viz pravidlo 5) nebo o Bruselu… Všechny tyhle debaty fungují, kupodivu, naprosto stejně jako debata o autech, a je na ně dokonce stejná odpověď: “Tohle by vyřešila sdílená kola” (což je objev, který učinil pan Klobouk).

Pravidlo číslo 1: Čím míň sledujících má, tím je větší radikál.

Zlatý grál všech twitterových pravidel. Jakmile získá váš tweet dosah, tak vám na něj vždycky odpoví někdo, kdo má 14 sledujících a účet z loňska. Čím míň lidí ho sleduje, tím větší to bývá radikál. A když píšu “radikál”, tak mám na mysli i všechny ty doprovodné jevy jako silné výrazy, minimum respektu k pravopisu, neochvějné přesvědčení o vlastní pravdě a ještě neochvějnější přesvědčení, že když nikoho nezajímá, co píše (14 sledujících!), tak že aspoň tebe zajímá jeho názor na tvůj tweet. Plus jako bonus nedostatek smyslu pro humor, nulové pochopení nadsázky a pedantské lpění na doslovnosti a přesnosti (“no a co, že se to do 280 znaků nevejde!”)

No, nezajímá, a zaplaťBambuch za tlačítko “ztlumit”. Zbytek vyřeší sdílená kola!