Mám v zásobníku námětů (ano, mám zásobník námětů) poznámku, cituju: “Přepíčený reakce!” To první slovo, pokud neznáte, znamená něco jako přehnaný, přemrštěný, afektovaný, jen mnohem… však víte, mnohem víc!
Párkrát jsem se toho tématu dotknul, když jsem popisoval úplně hysterické reakce twitterového davu na banální věci. Jeden každý z nich má dojem, že se to dotklo jeho cti, a přijde o svém ublížení referovat. Nevím, jestli to je nějaká specialita kindertwitteru, nebo jestli to je obecný jev, který si vyvolají sociální sítě zploštěním a zkrácením sdělení, nebo snad se to vztahuje jen na lidi, co jsou centrem vesmíru, a proto vše, co se děje, se nějak týká jich samotných, to těžko říct.
Ale výsledek je vždycky hejníčko až hejno lidí, kteří vás nesledují, nesleduje je nikdo z lidí, které sledujete vy, ale přesto máte pocit, že každému z nich bylo hrozně, až nepřístojně ublíženo a ukřivděno tím, že přečetl váš tweet, a co víc: že jeden každý z nich to klade za vinu vám, ano, vám osobně!
Aniž by byť jen na půl sekundy přemýšleli nad tím, že to je jejich věc, jejich problém, protože to oni se rozhodli přečíst můj tweet; to jsem nebyl já, kdo se rozhodl ho napsat jim.
Nějak takhle (včetně českých titulků):
Asi tak.. pic.twitter.com/VC7bFBD7qb
— Aqvarius (@Aqvarius1) September 6, 2021